Už v půl osmé jsme museli být na místě, všichni, abychom minimálně čtvrt hodiny mrzli před atriem, než nás pustí dovnitř. Musel to být zajímavý pohled: hloučky mladých lidí oblečených ve stylu první republiky, děvčata v pánských oblecích nebo chlapci v uniformách Hitlerjugend se choulí všichni k sobě.
Nikdo z nás navíc neměl nejskvělejší náladu, jelikož jsme od následujícího dopoledne moc neočekávali. Tedy alespoň já.
Konečně to začalo. Pár slov prof. Cieslara, nic výjimečného, prostě to, co se obecně na zahájení akcí říká, a pak už první vystoupení. Byla jsem mile překvapena. Představení bylo skvělé. Pak přišlo další: historický dokument, tak věcně udělaný, že by se mohl rovnou odvysílat na ČT. Následovala má třída, sklidili jsme docela slušný potlesk, takže to nemohlo být tak strašné. Poté už jsem byla klidná, nervozita ze mě spadla a já jsem se jen bavila a užívala si.
Viděla jsem deset deseti až patnáctiminutových vystoupení, která představovala různá období 100 let od vzniku Československa. Jedno vystoupení lepší než druhé. Všechny třídy dokázaly vystihnout to nejdůležitější z daného období, ale zároveň do scénky zvládly vpašovat něco vtipného. Ať už to byly mandelinky ve spacácích či Košťák na spartakiádě. Každá scénka byla inteligentní a měla úroveň.
Odcházela jsem nadšena a strašně překvapená, že to tak dobře dopadlo. Také jsem byla na nás všechny pyšná, že jsme dokázali stvořit něco tak povedeného.
Julie Vavrušková, VI.S