14-16. června se uskutečnila v Opavě celostátní přehlídka 41. ročníku Středoškolské odborné činnosti. Tato akce byla poslední metou celoroční usilovné práce a snažení skoro tří set studentů ze všech koutů republiky. Soutěží se v osmnácti oborech od matematiky, zdravotnictví, ochrany životního prostředí přes architekturu a stavebnictví, elektrotechniku, zemědělství, ekonomii až po tvorbu učebních pomůcek, psychologii, politologii a teorii kultury, umění a umělecké tvorby. Do celostátního kola postupuje po krajských kolech 16 nejlepších prací z každého oboru.
Gymnázium Oty Pavla jsem zastupovala v oboru č. 15 (Teorie kultury, umění a umělecké tvorby) s prací, která se zabývala Laternou magikou v prvních dvou letech (1958-1960) jejího působení.
V pátek nás čekalo slavnostní zahájení přehlídky, kde jsme si poslechli uvítací proslovy řady významných lidí, vystoupení místního pěveckého sboru a parádně se roztekli horkem. V sobotu, už brzo ráno, se začalo s obhajobami prací. Každý si připravil desetiminutovou prezentaci, ve které řekl to podstatné. Tedy čím se zabýval, proč se tím zabýval, jaké si stanovil cíle, jak probíhala jeho práce a k jakým výsledkům dospěl. Následně byl čas na dotazy od diváků a samozřejmě od odborné poroty. V mém oboru bylo šestnáct mladých lidí (včetně mě) a musím říct, že většina prezentací mě opravdu nadchla. Bylo vidět, že všichni přítomní jsou do svého tématu „zažraní“, každému se rozsvítila očička, když o své práci začal povídat a většina z nich byla opravdu talentovaná. Jedna dívka si sama ušila společenské šaty, další natočila svůj vlastní film a jiná sebrala lidové písně z jižních Čech, zapsala je do not, vytvořila dvojhlasy, a ještě k nim vymyslela tance. Jeden kluk zase vytváří s kamarády počítačovou hru a jiný mapoval a hledal autory umělecké výzdoby kostela ve vesnici, kde bydlí.
Po obhajobách byl pro nás připraven doprovodný nepovinný program. Jednak se konal raut, kde jsem konečně potkala paní prof. Svobodovou, která zasedala v porotě v oboru učebních pomůcek, a pak jsme také měli možnost zhlédnout stand up comedy One human show Simony Babčákové. Neděle dopoledne byla vyhrazena pro výlety do okolí, např. na zámek Hradec nad Moravicí nebo do muzea Svět techniky v Dolních Vítkovicích. Po obědě nás už čekalo jen slavnostní vyhlášení a pak dlouhá cesta domů.
Celou akci jsem si moc užila. Bohužel trochu vázla komunikace mezi organizátory, což nám způsobilo pár nepříjemností, a bylo šílené horko, ale jinak nemám co vytknout. Byl pro nás nachystán krásný doprovodný program a poznala jsem několik skvělých lidí. Co asi nejvíce oceňuji byla milá přátelská atmosféra, která panovala po celé tři dny. Bavili jsme se napříč obory i kraji a minimálně v našem oboru jsme si všichni navzájem fandili a podporovali, i když jsme zároveň byli rivalové. Také porota byla moc příjemná, často vtipkovala a vyprávěla nám dokonce historky ze svého života.
SOČku bych chtěla moc doporučit, je to obrovská zkušenost, není se čeho bát a není co ztratit. Já sama jsem zvažovala, zda se do soutěže zapojit, nyní toho vůbec nelituji. Ani vy se nebojte a příští rok do toho jděte taky! Stojí to za to!
Julie Vavrušková
[divider] [/divider]
Ústřední kolo SOČ očima porotkyně
Již podesáté jsem měla možnost zasednout v porotě soutěžního oboru č. 12 (Učební pomůcky a didaktická technologie). Jak rozhodnout, která z prací je nejlepší? Troufnu si tvrdit, že nikdo z pětičlenné poroty nedokáže objektivně posoudit kvality všech obhajovaných prací. Zvlášť v tomto oboru je rozmanitost témat nevídaná – od motivační příručky pro výuku korejštiny přes virtuální chemickou laboratoř až k programovatelným robotickým vozítkům. Pokaždé mě ale překvapí, že na prvních pěti místech mezi námi panuje velká míra shody. Co tedy rozhoduje? Je to zřejmé: kreativita autorů, pečlivé zpracování tématu, využitelnost pomůcky ve výuce a především přesvědčivá prezentace před porotou a spolusoutěžícími.
Vždy mě potěší, když se v ústředním kole potkávám se studenty našeho malého gymnázia, bylo tomu tak v Brně, Plzni, Boskovicích či letos v Opavě. Blahopřeji k pěknému výkonu Julii Vavruškové. Do celostátního kola postoupila i práce Veroniky Andrštové a Terezy Voltové „Pokrývání roviny – dláždění“. Velká škoda, že časové zaneprázdnění obou děvčat jim nedovolilo ji obhájit. Naději na úspěch měla.
SOČ je soutěž, ve které se neprohrává. Každý, kdo do toho jde, se naučí systematické práci, při níž rozvíjí svůj zájem, před porotou musí přesvědčivě obhájit své výsledky. Tyto své kompetence jistě v životě ještě mnohokrát zúročí. Věřím, že i v červnu 2020 bude mít GOP své zástupce na celostátní přehlídce v Mostě.
Jiřina Svobodová