Divadelní inscenace inspirovaná úspěšným filmem ze sedmdesátých let dodává celému příběhu nový rozměr. Hlavní motiv zůstává stejný, a to sice strach z totalitního režimu přecházející v paranoiu, ale divadelní provedení se ještě soustředí na vztah mezi ústřední dvojicí manželského páru.
Mnoholičnou a rafinovanou ženu Annu velmi uvěřitelně ztvárňuje herečka Antonie
Talacková, působící zprvu lehce přiopilým, hloupoučkým dojmem, který ovšem skvěle umí prodat. Časem se však ukáže, že tato „dáma“ není zase tak prostá, jako si všichni myslí. Svého muže Ludvíka, ztvárněného Danielem Bambasem, umí pořádně trápit, jak se ale ukáže, trápí se i ona sama.
Ludvík, muž s jasným zaměřením na sebe, dává Anně taky pěkně zabrat. Nervozitu a občasnou agresi ventiluje až moc přesvědčivým způsobem a hulvátství z něj přímo sálá.
Obdivuhodný výkon obou dvou herců je třeba ocenit i proto, že za celou hodinu a půl hráli nonstop, bez přestávky dramaticky a intenzivně. Ze svižnosti tempa a celkové energie představení jsem pak byla i mírně vyčerpaná. Scéna byla navíc skvěle postavená, dokonce s funkčním potrubím, což mě vede k tomu, že ekologická hodinka a půl to teda vážně nebyla. Herci skvěle dokázali pracovat s prostorem, někdy jsem se až bála, že omylem využijí i nás, publikum.
Účel připomenout strašlivost 50. let, varovat před aktuálností tohoto tématu a ukázat vlastně psychologickou studii toho, co v člověku odhalí strach, se podle mého názoru nesmírně povedl a s klidným srdcem tuto podívanou mohu doporučit.
Zhlédnuto v rámci Literárního semináře 21. 11. 2018 v Divadle na Vinohradech.
Antonie Hradilková, 3.A
