Studenti se někdy diví, co dělají učitelé poslední týden v srpnu ve škole, když tam nemají koho učit. Podle všeho by měli vylepšovat nástěnky, oprašovat knížky a hledat ztracené židle. To všechno samozřejmě naší škole prospěje, ale tentokrát se paní ředitelka rozhodla, že nejlepším počátkem školního roku bude naše gymnázium vylidnit a poslat pedagogy někam…do světa.
Poslední srpnový čtvrtek a pátek strávila tedy většina sboru v Písku, odkud někteří vyrazili na 15kilometrový výlet k Žižkovu památníku do Sudoměře, jiní odpočívali a konverzovali na plovárně u Otavy. Všichni se sešli večer, aby v klidu prodiskutovali návrhy, na něž v běžném provozu školy není dost času a soustředěnosti. Mluvilo se o mimoškolní činnosti studentů, která zvyšuje jejich absenci, a byl také představen systém zadávání náročnějších skupinových i individuálních prací, který by měl zabránit tomu, že některá třída dělá až příliš mnoho projektů a některá žádné nebo že má být několik dlouhotrvajících úkolů odevzdáno současně. Řada důležitých otázek se otevřela neformálně v průběhu večera nebo druhý den, před společnou prohlídkou historického centra. Další témata visela ve vzduchu a budou probrána na dalších takových setkáních.
Studenti si často neumějí představit ani jiné věci: že by učitelé dokázali diskutovat a nehádali se u toho, že by uvažovali o dlouhodobějším rozvoji školy a záleželo jim na něm. Nebo že by dokonce učitel – tento podivný živočišný druh – mohl mít kamarády! Výprava učitelů do Písku by mohla přesvědčení aspoň některých z nich aspoň trochu nahlodat.
Martin Bořkovec
