Jeden den přípravného týdne strávil i letos učitelský sbor mimo školu. Konec srpna je pro pedagogy podivným obdobím. Škola zeje prázdnotou a učitelé jsou myšlenkami zčásti v týdnech předchozích a zčásti v těch následujících. Proto se zdá být ideálním řešením společný výlet, na němž se líčí zážitky z chalup a všemožných toulek, ale zároveň se probírají možnosti a problémy nového školního roku.
„Ve středu 26. 8. 2020 pozor na vichr, v poryvech může lámat stromy,“ varovali meteorologové. Pedagogové GOPu se ale větru nezalekli a podnikli výlet.
Tentokrát jsme vyrazili do Nižboru, kde se dá courat v blízkosti Berounky, ale zároveň se vzdělávat hned v několika oborech. Prošli jsme sklárnu Rückl a obdivovali několik sklářů a rytců přímo při práci, nechali jsme se poučit kolegou Cieslarem, který na nižborském zámku uvedl expozici věnovanou Keltům, a někteří, hnáni hrozným vichrem z hor, dlouho obléhali, nakonec však i dobyli území někdejšího stradonického oppida. Zřejmě nejdelší čas jsme ale strávili ve stylové restauraci Zastávka Nižbor, a to hned ze dvou, resp. tří, resp. čtyř důvodů. Museli jsme se dobře najíst a vyzkoušet všechny druhy moučníků. Dlouho jsme ladili společný snímek s majitelem restaurace, hercem Tomášem Hanákem, a kvůli těm, kteří fotografování prošvihli, bylo třeba sehnat pana Hanáka znovu. A když už jsme chtěli po několikakilometrové procházce odjet, museli jsme kvůli výraznému zpoždění vlaku do restaurace podruhé. Stromy kývaly svými pahýly a my jsme na chvíli v příjemném prostředí setrvali a občerstvili se.
Letošní rok bude pro studenty nepochybně znovu nezapomenutelným zážitkem a není bez zajímavosti, že alespoň některé z pozoruhodných nápadů a podnětných aktivit se zrodily na společné výpravě pedagogů poslední srpnovou středu.
Martin Bořkovec