O letošním předvánočním soustředění svého nejmilejšího sboru nemůžu tentokrát psát jinak než v superlativech. Ano, objevili jsme naprosto luxusní ubytovací zařízení, nejlepší za těch zhruba 23 let existence sboru, ochutnali jsme nejlepší kuchyni, sešlo se (asi) nejvíc stávajících členů…
Organizace soustředění se vyznačovala obvyklou dynamikou, letos asi úplně nejdramatičtější, neb naši tradiční ubytovatelé kvůli zdražení na zimu zavřeli krám. Díky tomu jsem objevila Kácov, pámbu zaplať. Současná Columbella si ale něco takového rozhodně zaslouží. Následovalo vymýšlení dopravy, přičemž mi velmi účinně pomáhal mladý pedagogický dozor, výborný bas a multiinstrumentalista, úspěšný absolvent GOPu Ondra. Využití služeb Českých drah, které straší neobyčejným množstvím výluk a používají magické formule jako „vlak jede v jiné časové poloze“, přineslo překvapivě šťastné konce, tedy dosažení obou cílů při cestě tam a zase zpátky. Cesta vlakem líbezným sázavským údolím prozářeným ostrým podzimním sluncem byla korunována radostí z pěkného areálu na samotě, ano, na dohled nebylo ani kácovské nádraží, ani vesnice Kácov. Elegantní hotel s báječným personálem. Krásné, skutečně luxusní pokoje. Zkušebna připravená, abychom mohli s první zkouškou začít ještě před obědem. A v té zkušebně, nastojte, přes celou stěnu obří zrcadlo. Zrcadlový sál! Tedy pochopitelně spíš taneční… A taky společenský – s obrovským stolem kvůli večernímu posezení u kytar, televizní – kvůli StarDance, sportovní – kvůli vyplnění těch několika málo přestávek ping-pongem či cvičením na jakémsi obřím posilovacím monstru. Výhodou zkoušení u zrcadla je, že se sbor může nejen poslouchat, ale i (vzájemně) pozorovat…
Sbor se rozrostl, přibylo mnoho nováčků, tři druhé soprány, jeden soprán první, jedna altka, dva basíci a jeden ochotný tenor. Suma sumárum, kdyby dva neonemocněli a ta třetí nemusela jinam, byl by tam sbor kompletní, tedy jedenatřicetičlenný. Všichni ti mladí nově přišedší mě naplňují optimismem, ale také spoustou dalších úkolů. Musím je naučit to co ostatní. A k tomu ještě ten skoro kompletně nový vánoční program… Proto jsme tedy velmi pilně zkoušeli, skutečně celé dny. Pro šikovný sbor jsem objevila celkem těžké skladby. A oni tu výzvu přijali. Na Vánoce snad předvedeme i jednoho Stravinského…
Radostí mě naplňuje i sborová parta, dnes velmi kompaktní, myslím. Rozumějí si, pomáhají si, pomáhají mně. Třeba při transportování varhan. Nebo při nacházení a zachraňování fialových kufrů zapomenutých ve vlaku. Stálou a dobrou náladou. Mnoha talenty, nejen hudebními. Ochotou hrát na kytary a zpívat, (asi) až do rána bílého. Trpělivostí při nácviku obtížných míst. Tolerancí. Vzájemnou i směrem ke mně. Těší mě i to, že Columbellu a její chování chválila i šéfka Sporthotelu. Chválili je i v kuchyni, jak pěkně papají, neofrňují se, jako prý mnoho ostatní mládeže. No, bodejť by se ofrňovali, jídlo nemělo chybu! A ten kuchař byl jako slunce, stačilo jen konstatovat, jak nám chutná, už svítil. A ochotně vysvětloval složité recepisy.
Na soustředění jsme zažili jako obvykle první sníh. Lusknutím prstu byla z toho pěkného podzimu nefalšovaná zima. A při zpáteční cestě jeden ochotný nový tenor z Černošic vylezl na strom a sklepal překrásná červená jablíčka. Do sněhu. A tam už čekala Maruška, skoro jako ta pohádková, a přinesla je na nádraží. Další nečekaně kouzelný moment nastal na Hlaváku, při loučení. Sbor mě obklopil, poděkoval a věnoval krásnou rudou růži. Jasně, kluci ji našli zapomenutou ve vlaku, ale je to krásné gesto, že?
Děkuji všem, kteří dočetli můj upovídaný článek až sem. Poněkud delší je proto, že mám dnes víc času než obvykle, neboť stávkuji. Ano, a teď přichází jádro sdělení:
Výsledkem soustředění bude vánoční koncert v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle 19. 12. 2023 od 18:00. Na který vás všechny co nejsrdečněji zvu!
Michaela Šreinová
