Dám Vám chvilku na rozmyšlenou: vyjmenujte alespoň pár polských filmů 21. století.
Vzpomněli jste si? Bravo. Nevíte? Neznáte? Nic vás nenapadá? Pak jste na tom stejně, jako jsme byli podvečer 16. 12. 2022 my, skupinka studentstva vytvořená z různých ročníků naší školy. Tento neutěšený stav se ovšem po večerním, nočním, ranním a raně odpoledním filmovém maratonu razantně změnil, a my Vám tak můžeme představit pět filmů, které jsme na předvánočním filmovém festivalu zhlédli.
Filmy, které nám paní profesorka Krupová a páni profesoři Bořkovec a Cieslar pouštěli, byly seřazeny dle toho, kdy se jejich příběh odehrával. Měly nejen ilustrovat tragické události polských dějin, popisovat tamní silně katolickou společnost a její vývoj v průběhu 20. století, ale také sledovat neobyčejné osudy obyčejných lidí, které život postavil před krizové situace, složitá rozhodování či složité vztahy.
Prvním (a pro některé nejhůře stravitelným) filmem byl snímek Katyň, zpracovávající téma zavraždění 20 000 polských důstojníků během druhé světové války, jehož syrovost na nás zanechala velký dojem. Několikaminutové hrobové ticho, které nastalo po skončení filmu a které nikdo nechtěl prolomit, je toho důkazem. Mluví za vše.
Pak nás čekal černobílý snímek s názvem Ida, který vyprávěl o mladé jeptišce, jejíž život se na moment zkřížil s životem její prostopášné tety, která s tichou a počestnou dívkou tvořila neotřelou dvojici. Tento film nám kromě skvělého diváckého zážitku dal i téma naší následující diskuze – víru. Mluvili jsme o víře samotné, její pevnosti, o tom, zda zapochybovat o svém přesvědčení je chybou či nedílnou součástí naší cesty za ním.
Předtím, než jsme šli na kutě, nám byl promítnut film Růžička pojednávající o milostném trojúhelníku mladé ženy, komunisty a spisovatele antikomunisty, na nějž je tatáž mladá žena nasazena v roli udavačky.
Na dobrou noc nám pan profesor Bořkovec předčítal Whitmanovy básně a paní profesorka Krupová nám zahrála a zazpívala píseň Luise Armstronga What a wonderful world.
Ráno jsme po příjemném popovídání u snídaně pokračovali ve sledování filmů. Tentokrát jsme se podívali na film Náhoda, který zobrazoval tři možné varianty osudu mladého studenta medicíny. Veškeré věci, které ho v životě potkaly, se odvíjely od toho, zda doběhl rozjíždějící se vlak! Po tomto snímku jsme přemýšleli, zda náhoda vskutku určuje naši životní dráhu či jsme dumali nad tím, který ze tří možných scénářů života hlavního hrdiny byl z různých úhlů pohledu nejlepší.
Posledním filmem, který nás na našem filmovém festivalu čekal, byl snímek s názvem Corpus Christi, který se jako jediný z filmů, které jsme zhlédli, odehrával v současnosti. Vyprávěl strhující příběh mladíka, který se po absolvování pasťáku díky lži a shodou náhod stal knězem a své nové povolání sice vykonával poněkud svérázně, ale zato neméně kvalitně než řádně vystudovaný farář.
Po tom, co se každý podělil o svého favorita vybraného ze zhlédnutých snímků, byl již náš filmový festival u konce. Nejen, že se opravdu vydařil, ale také nás díky němu už nikdo otázkou „Znáš nějaký polský film?“ nezaskočí.
Pár polských snímků totiž už známe – a jakých!
Eliška Lukavská, 4.S, 20. 12. 2022