Nastal nový školní rok a než jsme si stihli zvyknout zpět na staré stereotypy, už tu byl první poprázdninový víkend a s ním i dlouho očekávaný odjezd na historickou exkurzi po krásách Itálie.
V neděli 6. 9. se nás všech 65 sešlo na parkovišti u radotínského Alberta, protože náš ohromný autobus by se jen stěží vytočil v úzkých uličkách kolem školy (ačkoliv jak jsme v průběhu zájezdu zjistili, naši páni řidiči byli schopni i zdánlivě nemožného) a vydali jsme se na cestu za dobrodružstvím.
Po zdánlivě nekonečné jízdě autobusem jsme v brzkých ranních hodinách dorazili do Ravenny, města posetého skvosty byzantské, románské i antické architektury. Podnikli jsme okružní procházku po nejznámějších památkách, poprvé (a ne naposledy) zabloudili a v době rozchodu objevili tajemství italské zmrzliny. Večer nás čekala cesta do Florencie, kde nás přivítal dechberoucí pohled na město.
Druhý den ráno, dobře vyspalí a plní energie, jsme vyrazili do florentského centra, na místo naší první zastávky, Gallerie dell’Accademia, kde nás čekal především Michelangelův David. Poté jsme se vydali přes Piazza del Duomo, kolem nádherné gotické katedrály Santa Maria del Fiore, na Piazza della Signora, které zdobí Neptunova fontána, Palazzo Vecchio, či Loggia dei Lanzi. My se však vydali o kousek dál, do Gallerie degli Uffizi, tentokrát obdivovat například Botticelliho Zrození Venuše. Poslední zastávkou před večerním rozchodem byly kaple Medicejských, které si mnoho studentů zapamatovalo již z hodin dějepisu díky spekulacím nad jejich výzdobou. Večer si každý zařídil podle svého, mnozí z nás podlehli nutkání vidět toto nádherné město jako na dlani, vyšplhali jsme se tedy na Piazzale Michelangelo a pořídili si panoramatické snímky západu slunce nad Florencií.
Ve středu ráno jsme opět naložili kufry do autobusu a navštívili San Gimignano, malé městečko s množstvím kamenných věží, pokračovali jsme cestou do Sieny, prohlédli si černobílý gotický dóm s proslulým stropem nočního nebe, baptisterium, Piazza del Campo a na něm vystavěnou radnici s druhou největší středověkou věží v Itálii, která nabízela nezapomenutelné výhledy na celé město. Do hotelu v Orvietu jsme přijeli právě na večeři, která měla tolik chodů, že jsme historické městečko nestihli navštívit.
Čtvrtek byl ve znamení antiky, ráno Hadriánova vila, odpoledne Ostia Antica. Abychom v tomto dni okusili i něco jiného než jen antické skvosty, proložili nám profesoři program návštěvou města Tivoli a v něm jsme objevili zahrady renesanční villy d’Este, které byly bezpochyby největším překvapením celého zájezdu. Po dalším namáhavém dni jsme se ubytovali v přímořské Ostii, naběhli do moře a po večeři v podobě pizzových hodů se odsunuli do postelí, jelikož v pátek nás čekal Řím (a brzké vstávání v půl šesté).
Následující den jsme vyrazili v sedm hodin vlakem dobývat Řím. První zastávkou byl Vatikán, kde jsme doslova proběhli Svatopeterskou bazilikou a přesunuli se do Vatikánských muzeí, obrovského komplexu napěchovaného uměleckými díly snad všech civilizací ze všech historických období. Chvílemi se zdálo, že společně s námi navštívila muzea i polovina Říma, avšak při vstupu do Sixtinské kaple, která uzavírala celou prohlídku, jsme na okolní davy dočista zapomněli. Během rozchodu, kdy jsme navštívili například Pantheon, fontánu di Trevi (která ke zklamání všech byla vypuštěná a v lešení), Piazza Navona nebo památník Viktora Emanuela II., nás poprvé a naposledy překvapil déšť. Avšak ani to nás nerozhodilo a putovali jsme na Kapitol, odkud jsme shlédli na Forum Romanum, navštívili Colosseum a vydali se prozkoumávat večerní Řím, avšak to už si cestu zvolil každý podle své chuti. V sobotu ráno jsme naposledy naložili kufry do autobusu, prozkoumali etruskou nekropoli v Cerveteri a celý zájezd zakončili dříve nevydařenou návštěvou Orvieta. Pak už jsme jen zamáčkli slzy a „Arrivederci Italia!“ Na shledanou, rozhodně však ne sbohem.
Myslím, že v následujících větách mohu mluvit za všechny účastníky zájezdu. Týden strávený v Itálii jsme si užili, jak jen to šlo, poznali mnoho fascinujících míst, pokochali se výkvěty mnoha uměleckých slohů a budeme na něj velmi rádi vzpomínat během dlouhých dnů ve školních lavicích. Velké díky patří všem zúčastněným profesorům za jejich zápal, přátelský přístup a pevné nervy, které (jestli neztratili s námi) vydrží už všechno.
Klára Vlková, 5.S