V pondělních ranních hodinách jsme se se třídou sešli na hlavním nádraží a společně se vydali vlakem do Ledečka. Tam nás již očekával všesportovní instruktor Kemo, který se měl po čas plavby stát naším andělem strážným. Ještě to odpoledne jsme pod Kemovým vedením zvládli rychlokurz na klidné vodě a druhý den zrána byli připraveni vyrazit do naší první cílové stanice – města Sázavy.
Začátky byly pro některé z nás, kteří jsme byli na vodě poprvé, poněkud krušné a před prvním jezem dokonce stresující. Všechny situace, při kterých hrozilo cvaknutí, však díky svým ocelovým bicákům a nespočetným zkušenostem Kemo zachránil. Vždy si hrdinně stoupl přímo do jezu a projíždějící vodáky vlastníma rukama sesouval dolů. První den tak proběhl v klidu a pohodě a večer nás čekala ještě o něco větší pohoda u táboráku, kde jsme díky perfektnímu počasí vydrželi nebývale dlouho.
Následující dva dny plavby se nesly v podobném duchu. Úseky ze Sázavy do Zlenice a poté do Týnce jsou klidné, s krásnou přírodou kolem. Slunce pálilo, v týmu panovala dobrá nálada, Kemo nad námi držel ochrannou ruku a vše probíhalo bez problémů. V Týnci na nás dokonce čekalo milé překvapení v podobě paní profesorky Mlynářové s vodním melounem v jedné ruce a kytarou v druhé. Zvuk kytary linoucí se zpod rukou našeho pana profesora v každém z nás probudil muzikanta, a tak jsme zpívali až dlouho do noci.
Na poslední úsek naší plavby jsme sice už byli vybaveni mnoha zkušenostmi z předchozích dní, avšak jednalo se o úsek ze všech nejnáročnější. Tak se stalo, že nás ani Kemovy schopnosti nezachránily a dvě lodě málem skončily na dně Sázavy. Dobrou zprávou je, že všichni přežili, společnými silami se nám podařilo ztroskotané kánoe vylovit, a nakonec jsme se všichni ve zdraví dostali do naší cílové destinace – do Pikovic. Tam jsme se s lítostí rozloučili s Kemem a vydali se na nedaleké nádraží, odkud nám jel vlak směr Praha.
Anna Marešová, studentka 5.S
