Vltava, 9. -13. září 2013
Jak již tomu tradice velí, studenti Gymnázia Oty Pavla se ve svém předposledním ročníku studia účastní sportovního vodáckého kurzu. A přesně proto se 6. S pod vedením pana profesora Tomáše Dostála rozhodla nedržet zaběhnutých konvencí, a svou výpravu za dobytím řeky Vltavy uskutečnila až v září.
Jak již tomu tradice velí, studenti Gymnázia Oty Pavla se ve svém předposledním ročníku studia účastní sportovního vodáckého kurzu. A přesně proto se 6. S pod vedením pana profesora Tomáše Dostála rozhodla nedržet zaběhnutých konvencí, a svou výpravu za dobytím řeky Vltavy uskutečnila až v září. K této rebelii celé třídě značně dopomohl fakt, že v původním termínu kurzu (červen) sužoval vodní toky České republiky 3. povodňový stav.
Vodácký sportovní kurz tedy probíhal od 9. do 13. září 2013. Vodácká expedice byla zahájena ve Vyšším Brodě a záhy se změnila v expedici polární. První noc na nás totiž zaútočily nízké teploty, a proto jsme ráno na nástupu vypadali jako četa Eskymáků. Po krátké instruktáži pana Kalouse „Jak má správný vodák býti“ jsme se nebojácně vrhli do kánoí a vydali vstříc mokrému dobrodružství. O pár kilometrů dál byla naše odvaha otestována zákeřně se šklebícím jezem, který všem členům výpravy jasně demonstroval význam slovního spojení „být durch“.
Zbytek dne již proběhl v poklidu. Večer naše flotila zakotvila v kempu Branná, a jelikož se výstavba stanové vesničky uskutečnila nad očekávání rychle, příchozímu dešti padlo za oběť jen naše sušící se oblečení.
[slider crop=“yes“ slide1=“/wp-content/uploads/vodackykurz3.jpg“ slide2=“/wp-content/uploads/vodackykurz4.jpg“][/slider]
Středeční ráno nás pak vítalo slunečními paprsky a my, posilněni vydatnou snídaní, jsme pluli dál. Etapa byla dlouhá, tudíž jsme byli nuceni velmi často praktikovat souloď – relaxační techniku založenou na tulení se lodí k sobě.
Den uplynul jako voda a nás již vítal Český Krumlov. Poté, co jsme se ubytovali a navečeřeli, čekala nás prohlídka města, které se hrdě pyšní statusem památky UNESCO. Prohlídka měla být provedena individuálně, takže jsme se k údivu všech sešli v místním rockovém podniku – Gorile. Díky prodloužené večerce jsme mohli dosyta nasát nejen krumlovskou atmosféru a s pocitem zadostiučinění jsme uléhali ke spánku. Ten byl přerušen až Kalousovým kokrháním, které všem dávalo jasně najevo, že se předposlední etapa neomylně blíží.
A není nic lepšího, než hned po ránu začít kaskádou čtyř krumlovských jezů. U toho prvního zkušený pan profesor Dostál strategicky vystoupil. Otázka proč byla zodpovězena v zápětí – jez nebyl jezem, nýbrž vodní atrakcí, na jejímž konci se převalovala zlomyslná zpětná vlna. Éterem se tedy nesl bezmocný křik háčků a škodolibý smích kormidelníků. Po sjetí ostatních tří jezů nám však již bylo přislíbeno bezpečí, a tak se zbytek etapy tvářil, že naše oblečení zůstane suchým až do konce. Zákonům logiky se však vymkl incident, který zúčastnění popisují asi takto:
Kormidelník Keřlík se postavil na zadní a se slovy „Rááááááá!“ přeskočil ze své lodi na loď vedlejší. Způsobil tím převrácení obou plavidel a následné promočení jejich posádek i sebe samého.
Stejnou akci opakoval později, tentokrát již s asistencí zkušeného záškodníka Johna. Povzbuzováni celou třídou pak převrátili loď našich dvou nejúspěšnějších sportovců.
Celou záškodnickou akci omlouvá fakt, že k ní došlo pár metrů od našeho posledního tábořiště.
Tam jsme si konečně užili táborový oheň, zvuk kytary a něco, co jsme se snažili interpretovat jako zpěv.
Následující den byl dnem posledním. I přes to, že se objevily jisté snahy o předčasný odjezd, jsme se na vodu ještě jednou vrátili a mohli si tak užít poslední chvilky strávené pádlováním. Úsek byl krátký, nenáročný a mělký, takže případné převrácení by se jistojistě v duchu katastrofického scénáře neneslo.
K finálnímu vylodění došlo v Boršově nad Vltavou, kde proběhlo dojemné loučení s instruktory Kalousovými, Vltavou a bezstarostným životem.
Děkujeme tedy panu profesoru Dostálovi za organizaci skvělého vodáckého kurzu, který jsme si všichni moc užili a snadno na něj nezapomeneme. Také děkujeme panu profesoru Prchlíkovi za účast a samozřejmě děkujeme i vedení školy za to, že nám umožnilo přesunout termín konání na září.
… A také ještě děkujeme panu Počasí, který se nad námi smiloval a víceméně nás nenechal ani jednou zmoknout!
Tereza Winterová, 6.S
