Učitelé o prázdninách na exkurzi ve škole!? Dobrovolně!? Možná se to může jevit jako masochistická představa, ale opak je pravdou. Poslední prázdninový týden si náš kantorský tým zpestřil výletem do Dobřichovic, aby si zde prohlédl novou budovu základní školy, kterou ocenila i porota architektů v soutěži Stavba roku 2015. Nová část vznikla na místě starého křídla původní stavby, navazuje tak na zachovanou budovu. Zvenku je předěl jasně zřetelný, ale vevnitř se části na sebe velmi citlivě napojují. V exteriéru i interiéru byly využity přírodní materiály, především dřevěné obložení přispívá k vytvoření příjemné atmosféry. Velkorysé prostory, vzdušnost, světlo, decentní použití barev, stylizovaná grafika, místa pro relaxaci vevnitř (čítárna, učebna hudební výchovy) i venku (vodní kaskádka) – to vše tvoří harmonický celek. Nejen angličtinářům se líbily tvary anglických nepravidelných sloves nalepených na jednotlivých stupních schodů. Příjemnou průvodkyní se stala paní zástupkyně, která nám zajistila i příjemné občerstvení v jedné z krásných tříd. Po obědě v dobřichovickém zámku, kde jsme si mohli v nově zrekonstruovaném sále prohlédnout výstavu věnovanou vývoji této stavby, jsme zamířili na Karlštejn.
Svižně jsme vyšlapali na hrad, kde nás čekalo milé překvapení. To, že nás v branách uvítá absolvent našeho gymnázia Petr Weber, jsme věděli, ale že po sympatické průvodkyni 1. okruhem nastoupí další absolventka Veronika Kuběnová (která se nám bude věnovat na 2. a 3. okruhu), jsme netušili. Byli jsme poslední výprava toho dne, takže jsme plně využili erudice naší bývalé studentky a zůstali zde více než tři hodiny. Během prohlídky jsme zahlédli v roli průvodkyně další (tentokrát současnou) studentku Lucku Uchytilovou. Naši studenti se prostě ve světě neztratí. Ale zpět k expozici. V kostele Panny Marie jsme obdivovali jedny z mála zachovaných fresek z tohoto období, nástěnné malby líčící neradostné téma Apokalypsy a tzv. ostatkové scény, v nichž Karel IV. přijímá a ukládá ostatky svatých. Ke kostelu přiléhá malinká kaple sv. Kateřiny, která sloužila jako soukromá oratoř císaře. Stěny kaple jsou obloženy polodrahokamy (viz kaple sv. Václava ve sv. Vítu).
Zajímavá byla také pracovna Josefa Mockera, architekta přelomu 19. – 20. st., kterému vlastně paradoxně vděčíme za dnešní podobu Karlštejna. Díky stupňovitému uspořádání hradu jsme fyzicky (a díky koncepci a výzdobě i metafyzicky) stoupali z pozemské roviny k božím výšinám. Po schodišti s freskami ze života sv. Václava a sv. Ludmily se vstupuje do nejcennějšího prostoru hradu – kaple svatého Kříže. Právě zde byly v minulosti uloženy říšské korunovační klenoty a svaté ostatky. Díky podvečernímu světlu jsme mohli vnímat (ač na strikně omezenou dobu 10 minut) úžasnou atmosféru tohoto duchovního prostoru: shora svítily zlaté hvězdy z benátského skla, na zdech zářily polodrahokamy, ze stěn na nás moudře shlíželi učedníci, svatí, králové. V pokoře před touto krásou jsme pak vycouvali zpět a vrátili se zas do světské reality s troškou světla od Mistra Theodorika.
Mgr. Pavlína Krupová
