Po velmi divné a dlouhé době jsme se rozhodli začátkem prázdnin se normálně sejít, jak to máme v posledních několika letech ve zvyku. Před rokem nám columbellí setkání zhatila jiná akce, velmi pozitivní, slušnou částí sboru stejně navštívená. Ano, hádáte správně, jednalo se o svatbu. Letos byla tato dvojice omluvena, pochopitelně, cestování s tříměsíčním špuntem není jen tak.
Na skromné chaloupce v Břežanech se nás tentokrát mnoho nesešlo, všechno je, zdá se, po pandemii trochu jinak. Ze současných studentů nakonec nepřijel nikdo, skolily je nemoci, dovolené, brigády, rodiče a jiné komplikace. Ukázali se ale jiní, věrní, vesměs už absolventi, a to nejen našeho gymnázia…
Všichni jsme se těšili na kontakt se svou sociální skupinou, není divu, po tom čtyřměsíčním odříkání. Abstinenční příznaky ale zahnal veselý kolektivní zpěv, vyprávění, povídání, někdy skoro přednášky, množství hudebních nástrojů, mraky společných písní… Instrumentální složení doprovodné kapely bylo tentokrát dost originální, posuďte sami, dvě ukulelistky, jeden saxofonista, jedna kytaristka, dva kytaristi. U ohně u lesa se zpívalo a hrálo krásně…. Jen jsme si dokázali, jako vždycky, že písně z repertoáru Columbelly nám při takovéto příležitosti prostě nejdou.
Při srdceryvném loučení sbormistryně/jsem navrhla, že akce Břežany open se bude konat každý rok ve stejnou dobu, 5. – 6. července, pod stejným názvem. Lokace se ale může měnit, například v souvislosti s počtem zúčastněných. Moje chaloupka zkrátka není nafukovací.
Snad nám pámbu, příroda a zdraví dovolí začít v září tam, kde jsme v březnu přestali. Lehké to nebude, ale stejně se na to / na vás těším už teď. Moji milí studenti, zpěváci a příznivci Columbelly.
Michaela Šreinová
