V pátek 13. prosince 2019 jsme se s paní profesorkou Svobodovou a panem profesorem Černockým vypravili na návštěvu informačního střediska SÚRAO– Správy úložišť radioaktivního odpadu v Praze.
Návštěva předčila má očekávání. Téma radioaktivity mě vždy zajímalo, zdá se mi významné i z hlediska dnešní doby, kdy řešíme klimatickou změnu. V úvodu jsme se dozvěděli, že všechno (i my) je radioaktivní. Je to díky vesmírnému záření. Důležité ale je, že radioaktivitu přijímáme i odjinud a že máme nepřekročitelnou hranici dávky radioaktivity, které můžeme být vystaveni. Poté by bylo zasaženo naše zdraví. V prostoru informačního střediska jsme se mohli díky instalovanému detektoru částic radioaktivního záření na vlastní oči přesvědčit o tom, jak rychle se rozpadá vzorek obsahující izotop americia, že alfa částice je možné odstínit listem papíru a na konci přednášky vyhodnotit počet detekovaných částic alfa, beta i gama.
Přednášející mluvil poutavě, k tomu pouštěl i hezky zpracovanou prezentaci a dokonce i jedno video. V něm jsme se dozvěděli (a myslím, že nás to všechny zajímalo), že úložiště jsou sama o sobě bezpečná. Městům nehrozí poškození, pokud by v jejich okolí byl vybudovaný sklad radioaktivního odpadu.
Na závěr bych řekla, že jsem ráda, že jsme měli možnost se o této problematice dozvědět něco víc a poznat jednu z důležitých oblastí našeho světa.
Amélie Štěpánková, 3.S
Radioaktivita je všude kolem nás, radioaktivnímu záření jsme v průběhu svého života vystaveni všichni, jeho míra závisí na tom, kde žijeme, jak často a na jaké vzdálenosti využíváme leteckou dopravu, jakou profesí se zabýváme. Největším zdrojem radioaktivity u nás je plyn radon, který je i jednou z příčin rakoviny plic.
Radioaktivní odpad vzniká ve zdravotnictví, výzkumných laboratořích, jaderných elektrárnách. Uskladňuje se v sudu o objemu 100 litrů, který se vloží do dalšího sudu o objemu 200 l. Prostor mezi oběma sudy se vyplňuje betonem, větší sud zevně chrání antikorozní nátěr. V České republice se nacházejí tři úložiště nízko až středněaktivního radioaktivního odpadu: Richard, Dukovany a Bratrství. Zatím nemáme žádné hlubinné úložiště pro ukládání silně radioaktivního odpadu, který vzniká v jaderných elektrárnách. Vyhořelé jaderné palivo ještě zůstává aktivní po dobu až 100 000 let. Takové úložiště se musí nacházet nejméně půl kilometru pod povrchem. Výběr vhodné lokality je velmi složitý proces, který v uvažovaných lokalitách často naráží na odpor veřejnosti. Výstavba je finančně velmi náročná, uvažuje se o jejím zahájení kolem roku 2050 a uvedení do provozu nejdříve v r. 2065.
Michaela Šimánková, 3. S
