Dne 22. 6. 2024 jsme se ve skupině pěti dívek vydaly na DofE (The Duke of Edinburgh’s International Award) expedici. Program DofE je celosvětový program, ve kterém si lidé ve věku 14-24 let stanovují cíle v oblastech dobrovolnictví, sportu a dovedností. Každé z těchto kategorií se potom účastníci věnují alespoň jednu hodinu týdně. Existují tři úrovně – bronzová, stříbrná a zlatá, které určují délku a náročnost programu. Po ukončení těchto aktivit se potom účastníci vydávají v malých skupinách na expedici, které jsme se účastnily minulý týden.
Jako cíl jsme si stanovily vytvořit digitální herbář s obsahem dvaceti rostlin, což znamenalo, že jsme během své cesty musely pečlivě sledovat a dokumentovat různé druhy rostlin, které jsme objevily. Zároveň jsme měly za úkol uvařit si každý den alespoň jedno teplé jídlo, což nás přinutilo plánovat a nosit si potřebné vybavení a suroviny.
Trasu jsme si naplánovaly z Nižboru do Roztok, kde jsme přespaly v kempu Višňová III. Naše batohy vážily kolem 15 kilogramů, což byla pro nás už od počátku výzva. Hned první den jsme měly v plánu ujít 13 kilometrů, ale osud tomu chtěl jinak. a nakonec jsme ušly 21 kilometrů. Dva kilometry jsme totiž ztratily, když jsme šly podle mapy z roku 2011, která měla ještě staré značení. Doteď ale nechápeme, kde jsme nabraly dalších 6 km. Bylo to fyzicky náročné a rozhodně nás to překvapilo, ale zároveň jsme si užily procházku přírodou a navzájem se podporovaly, což nám pomohlo překonat únavu a vyčerpání.
Vaření pod širým nebem bylo také velkou zkušeností. Každá z nás se musela zapojit, ať už při přípravě surovin nebo vaření samotného jídla. Kvůli únavě z chůze jsme si nedovařené těstoviny s kečupem mimořádně vychutnaly. Postavily jsme si stany a přespaly v kempu Višňová III.
Druhý den expedice jsme naplánovaly trasu pouze do Žloukovic, aby nebyla stejně náročná jako v sobotu. Ušly jsme tedy 13 km, což bylo tak akorát. Cesta byla stále náročná, ale vědomí, že se blížíme k cíli, nás motivovalo nevzdat se. Během chůze jsme pokračovaly v dokumentování rostlin do herbáře a uvařily jsme si druhé teplé jídlo. Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme potom došly do cíle a vlakem se přes Beroun dostaly na Smíchovské nádraží, kde jsme expedici zakončily.
Celkový zážitek nebyl jen o fyzickém výkonu, ale také o posilování týmového ducha, překonávání osobních výzev a získávání nových dovedností. Byla to zkušenost, která nás obohatila nejen o nové znalosti a dovednosti, ale také o hezké vzpomínky, které si rády zopakujeme příští rok na stříbrné úrovni.
Jana Doležalová, 1.A
