EYP NA GOP
Ve čtvrtek 7. září se na našem gymnáziu konal Den Evropského parlamentu mládeže (EYP), kterého se
zúčastnila 5.S.
Na začátku celého projektu jsme se dozvěděli, co nás čeká a jak vlastně celý EYP funguje. Stejně jako i
po zbytek dne se mluvilo v angličtině. Po úvodu jsme se rozdělili do třech komisí (EMPL, ITRE, ENVI)
podle témat, kterým jsme se chtěli věnovat. Ve svých skupinách jsme si zkusili pár teambuildingových
aktivit, abychom se s organizátory poznali. Pak už na nás čekal brainstorming, research a diskuse
ohledně daných problematik. A po obědě se konalo samotné zasedání, kde jednotlivé komise
prezentovaly výsledky své práce a navrhovaná řešení, které si musely před ostatními i obhájit. Při
hlasování byly nakonec všechny tři návrhy schváleny.
Celkově jsme si v průběhu celého dne potrénovali svou angličtinu, práci v týmu i vystupování před
třídou. A ti, které tato akce zaujala, mohou v blízké době navštívit regionální konference v Plzni nebo
Olomouci, které trvají tři dny a potkají se tu lidé z celé republiky, které čeká podobný program jako
nás.
Adéla Bednářová, 5.S
Jak jsme se poznávali aneb Adaptační kurz 1.A. a 1.S.
Adaptační kurz pro 1.A. a 1.S. proběhl od 6. 9. do 8. 9. v RS Starline ve Šlovicích. Cesta byla nejen zajímává, ale i delší, a to z důvodů mírné dezorientace řidičů. Když jsme dorazili do konečné destinace, dali jsme si oběd a hned začaly stmelovací hry. Hry byly na zamyšlení a zaměřené na komunikaci mezi žáky jednotlivých tříd. Byly tam hry jako zvedání flašky z okruhu 2 metrů pouze s pomocí provazů nebo třeba seřazování kruhů podle velikosti (Hanojské věže). Mezi jednotlivými soutěžemi jsme hráli klasické povídáni v kruhu, rýmovali jsme naše jména, povídali jsme si o našich mimoškolních aktivitách a o našich pocitech o ananasu na pizze. Po hrách jsme šli na večeři, jídlo bylo obstojné a dalo by se i říct, že bylo dobré. Večer přišla procházka noční krajinou, což v teorii zní velmi romanticky, rychle jsme ale zjistili, že jsme byli oklamáni. Vydali jsme se z areálu a šli asi tak 5 minut po příjezdové silnici. Pak jsme se rozdělili do dvojic a tam začala ta opravdová sranda. Cesta vedla polem a zpět lesem. Pár šustění v lese a jedno ostré dupnutí nás přesvědčilo, že nejlepší strategie na záchranu je útěk po již zmíněné černé příjezdové cestě.
Druhý den jsme začali švédským stolem a později následovalo naše stmelování. Celý druhý den se hrál ve stylu hry “Survivor”, která se skládala z několika disciplín. Hry byly velmi hezky promyšlené a až na pár momentů velké soutěživosti jsme si je všichni užívali. Na konci dne nám byly přiděleny ceny podle našich výkonů ve hrách. Místo trofejí se dávala tropická ovoce. 1 ananas, 2 manga, 1 vodní meloun a 1 ovoce, jehož jméno jsem si bohužel nezapamatovala. Večer jsme pak strávili plánováním divadelních her, které jsme představovali ráno 3. dne.
Třetí den přišel čas na představování našich divadelních her. Až na pár zmatků a čekání se představení všem čtyřem skupinám velmi povedla. Po divadlu přišla poslední aktivita, vymýšlení pravidel a hesel našich tříd. Po dlouhém vymýšlení jsme naše nápady a návrhy sepsali do definitivní podoby a poté znázornili na plátna, v pozadí naše ruce jako podpis souhlasu s našimi novými pravidly. Tato plátna nám budou zdobit naše třídy po celé čtyři roky studia. Po posledním obědě (každý další oběd lepší než ten předchozí), byl už čas na odjezd zpět ke škole. Bohužel se autobus zpozdil a trochu nám tím pokazil plány, takže to byl docela chaotický konec k našemu jinak suprovému pobytu.
Klementýna Smolová, 1.A
Náš adaptační kurz jsme strávili ve Šlovicích, kam jsme dorazili před dvanáctou hodinou, rozdělili jsme se do pokojů a dostali jsme čas na ubytování. Po obědě a chvilce klidu se každá třída rozdělila do dvou týmů, ve kterých jsme absolvovali tři aktivity. Hanojské věže, scrabble ve větším měřítku a přelévání vody z dálky za týmové spolupráce. Na závěr dne jsme se rozdělili do osmi skupin na hraní velkého pexesa, při kterém jsme komunikovali pomocí vysílaček.
Druhý den nás čekalo osm výzev v rámci soutěže Survivor. Byli jsme rozděleni do čtyřech soutěžních týmů, v kterých jsme dopoledne soutěžili ve čtyřech aktivitách. Přivázáni na laně nás 10 z každého týmu muselo prolézt dráhu, abychom se dostali k pexesu. Další disciplína bylo například chytání pytlíků, které jsme vystřelovali z praku. Pytlíky jsme dávali do zavěšeného koše, který nám otevřel truhlu s dřevěnými kostkami, ze kterých jsme museli postavit věž určité výšky.
V další odpolední čtyřce jsme museli rozmotat provaz zapletený do vánočky, ovšem byli jsme na něj přivázáni. Díky tomu jsme se dostali ke klíči, kterým jsme otevřeli truhlu s pytlíky na Cornwall. Ty jsme museli hodit na určené místo. Následně jsme mohli běžet dál a poskládat posunovačku. Také jsme hráli třeba piškvorky či sbírání dílků na skládačku.
Ten večer jsme ještě připravovali nevšední pojetí tradičních pohádek podle žánrů, které jsme si vylosovali. Toto loutkové představení s živými herci jsme další den ráno hráli před ostatními. Nakonec jsme si namalovali seznam věcí, které nás spojují a každý jsme se pod něj podepsal svým otiskem prstu či ruky.
Adaptační kurz jsme si užili a těšíme se na další chvíle, které spolu strávíme.
Anežka Plicková, 1.S
Výjimečný sportovní úspěch
Když jsem se seznamovala se svou třídou 1.A, překvapilo mě, kolik studentů i studentek je velkého vzrůstu a mají sportovní postavy. Postupně zjišťuji, že většina z nich je aktivními sportovci, dokonce tři jsou vrcholoví veslaři.
Tradičně se také na GOPu objevují golfisté. A právě Matoušovi Zachovi se podařilo 24. 9. 2023 spolu se spoluhráči zvítězit v Mistrovství ČR družstev do 18 let. (viz odkaz níže).
Matoušovi moc gratulujeme a přejeme pevnou ruku a klidné nervy v dalších turnajích.
Pavlína Krupová
DOFE je výzva
Ve středu 27.září jsme na našem gymnáziu přivítali milou návštěvu, slečnu Šárku Kořínkovou, ambasadorku programu DOFE, neboli Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu. Přišla našim studentům osvětlit, co se za tímto názvem skrývá, co vše cena obnáší a jakým způsobem se mohou zúčastnit programu s více než 25letou tradicí v ČR a 60letou ve Velké Británii.
DOFE je výzva, díky které se mladí lidé donutí na sobě pravidelně pracovat. Je prospěšná pro každého jednotlivce, který pravidelně pracuje na plnění vlastních stanovených cílů ve třech oblastech: dovednost, pohyb a dobrovolnictví. Mně osobně se ale nejvíce líbí aspekt dobrovolnictví, akcentující v dnešní době bohužel často opomíjený pohled od potřeb vlastních k potřebám cizích, různým způsobem znevýhodněných lidí, leckdy i zvířat. Závěr je korunován expedicí-výpravou do přírody, ve které možná vystoupíte ze své komfortní zóny, na druhou stranu ale zažijete něco, co byste s Google mapou otevřenou v mobilním telefonu určitě nezažili! 🙂
Pokud se někdo z GOPáků chce stát DOFákem, nechť přijde ve čtvrtek 12.října na informační schůzku do učebny informatiky.
Pro další informace koukněte na www.dofe.cz.
Jana Stenská
Obvodní kolo v minifotbalu
V pátek 6. října 2023 se na fotbalovém hřišti v Radotíně konalo obvodní kolo v minifotbalu. Účastnili se žáci 8. a 9. tříd víceletých gymnázií a základních škol z Prahy 5 a Prahy 16. Z našeho gymnázia bylo na turnaj nominováno 11 hráčů. První zápas v naší skupině jsme prohráli 3:4 se ZŠ Barrandov. V následujícím zápase jsme po týmovém výkonu se ZŠ Weberova zaslouženě zvítězili 1:0, a proto jsme ze skupiny postoupili ze druhého místa. Ve čtvrtfinále proti Gymnáziu Nad Kavalírkou jsme vypadli po penaltovém rozstřelu. Následovalo vyhrané derby se ZŠ Radotín s výsledkem 2:1. V konečném zápase o 5. místo jsme podlehli 2:3 se ZŠ Drtinova, tudíž jsme si z turnaje odnesli 6. místo z celkových dvanácti účastníků. Nejlepšími střelci našeho týmu byli se 6 góly Tomáš Hegar a se 4 góly Rudolf Tichý. Celý turnaj nás koučoval pan profesor Dostál.
Tomáš Hegar, 2.S
Sportovní kurz 3.S
Třída 3.S se na konci září zúčastnila čtyřdenního sportovního kurzu ve sportovním a rekreačním středisku Dobronice v jižních Čechách. Program zahrnoval spoustu zábavných sportovních a herních aktivit doplněných o testování všeobecných znalostí studentů. Každý den jsme si v rámci dopoledního programu zkoušeli sporty, kterým se věnujeme i v hodinách tělesné výchovy: například košíkovou, kopanou či softball. V odpoledním programu se zas konaly skupinové stmelovací aktivity po náhodně vybraných skupinách, kde jsme si vyzkoušeli nejen své možnosti v oblasti fyzické výdrže, ale i spolupráci a hlavně komunikaci se spolužáky. Počasí nám skoro celou dobu přálo a zpětné vazby na celý kurz byly obecně velmi pozitivní.
Silviya Ferentzi, 3.S
Jak to bylo s Radotínskou lávkou
Ve středu 11. října jsme měli tu čest u nás ve třídě 4.S uvítat pana architekta Pleskota. Neobjevil se u nás náhodou. Pan architekt je podepsán pod návrhem nové Radotínské lávky a my jsem v loňském roce v matematice pracovali na projektu „Zda má či nemá Radotínská lávka tvar paraboly“. Pan Pleskot nám nejen potvrdil, že Radotínská lávka parabolou není, tvarem je kružnicí se dvěma navazujícími tečnami, ale dozvěděli jsme se také, proč má vychýlený pylon, proč je jen jeden a jak pan architekt postupoval při návrhu lávky. Při reflexi se studenty zaznělo: „Líbilo se mi, jak pan Pleskot vyjádřil své prvotní pocity z toho, jak by měla nová lávka vypadat. Bylo hezké, jak dával velkou váhu pocitům a profesionálně respektoval místní prostředí.“
Diskutovalo se samozřejmě i o staré lávce, jak byla navržená a proč nevydržela nápor povodně (jedním z důvodů byl např. striktní příkaz památkářů). Pan Pleskot ochotně odpovídal na naše dotazy a naši hodinu matematiky tak vyrušilo zvonění. Požádali jsme pana Pleskota ještě o společnou fotku na závěr a opravdu si ceníme toho, že za námi vážil cestu do Radotína!
Pár našich postřehů:
„Zaujalo mě, že k architektuře je nutné znát nejen fyziku, ale zároveň i historii.“ „Více jsem pochopil práci architekta.“ „Docela mě pobavilo, když pan Pleskot řekl, že architekt toho moc o stavbě neví, ale do všeho kecá.“ „Překvapilo mě, že se pan Pleskot přiznal, že na gymnáziu nebyl zas tak dobrým studentem.“ „Je zajímavé, že cesta pana Pleskota k architektuře nebyla přímá, že byl také nerozhodný, co po gymnáziu studovat.“ „Zaujalo mě, jak pan Pleskot mluvil o propojení projektů s krajinou.“ „Podle pana Pleskota ze všech jeho děl došlo k nejlepšímu propojení technické, přírodovědní a umělecké stránky architektury nejspíše v budově centrály ČSOB v Radlicích.“ „Setkání bylo inspirativní i pro ty, kteří se přímo nezajímají o architekturu nebo techniku.“ „Zaujalo mě, že jsme správně došli k tomu, že lávka není parabola.“
Za celou třídu 4.S zapsala Š. Blažíčková
Běžci GOPu na Julisce
Ve čtvrtek 12. 10. 2023 se vybraní studenti z našeho gymnázia vypravili na stadion Dukly Praha na Julisku na přespolní běh pro žáky středních škol. Zúčastnilo se ho družstvo dívčí i chlapecké, složené z Filipa Nemšovského, Matyáše Urbana, Lukáše Michálka, Jana Růžičky, Davida Andronikova, Anežky Sladké, Kateřiny Jirasové, Claudie Aldrovandi, Amélie Klajmonové a Anny Čechové.
Závod se konal na okruhu dlouhém asi 850 m. Dívky musely okruh absolvovat třikrát a chlapci čtyřikrát. Nejlepších výkonů dosáhli Filip Nemšovský (2.místo), Matyáš Urban (12.místo) a Amélie Klajmonová (11.místo). Družstvo studentů obsadilo 6. místo ze 36 škol a družstvo studentek získalo krásné 5.místo ze 33 škol. Můžeme poděkovat i panu profesorovi Dostálovi, který nás na závod doprovázel a přispěl k našemu výkonu též cennými radami. Na jaře nás bude čekat ještě Juniorský maraton, kde také budeme bojovat o co nejlepší umístění.
Anežka Sladká, 5.S
SEDM DEKÁD GOPU ANEB CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE
Jaká atmosféra na našem gymnáziu panovala před deseti lety si jakž takž představit dokážeme. Ovšem jaké to bylo v dobách, které známe jen z doslechu? Jak vypadal studentský život za totality, jak ovlivnil naši školu rok 1968 a co se dělo na Gymnáziu Oty Pavla během sametové revoluce? Které známé tváře české kulturní scény sedávaly ve stejných lavicích jako my? Odpovědi na tyto otázky i příjemně strávený čas nám 10. října 2023 poskytla oslava sedmdesátého výročí od vzniku našeho gymnázia, která se konala v aule radotínské základní školy.
Na začátku programu nám zapěla Columbella a promluvila paní ředitelka Hrkalová a pan Hanzlík, radotínský starosta. Ten nám vyprávěl o svých zážitcích ze středoškolského života. Zdůrazňoval, že si své studium máme řádně užít, přestože nejspíše některé prožitky, stejně jako on, doceníme až zpětně. A že i takový nepříjemný pád během maturitního předtančení člověku zpětně vykouzlí úsměv na tváři. Nutno podotknout, že pan starosta nebyl host jen tak ledajaký – je absolventem naší školy. A nebyl to jediný bývalý student GOPu, který nás přišel navštívit:
Herec Marek Adamczyk nám povyprávěl nejen o svém studiu a divadelním kroužku na naší škole, ale i o tom, jaké to bylo se zcela osamostatnit a studovat v rámci Erasmu v Londýně.
Pánové Neubert, Kramařík a ředitel radotínské základní školy pan Kovařík se rozpovídali o branné výchově, nezvykle dlouhém hodu granátem, který téměř zasáhl a zcela rozhněval jakéhosi baču pasoucího ovce, o bitkách na toaletách, o nadčasových tipech, jak obejít povinnost přezouvat se a o alternativních vchodech do budovy naší školy. Rozprávělo se i o tehdejším neutěšeném stavu tříd – jak podoktl jeden z pamětníků, některé učebny bývaly kvůli plísni vhodné spíše pro žampiony než pro studenty.
Během povídání se nejen oni, ale i další hosté dostali i k pražskému jaru a k tomu, jak se díky studentské iniciativě v roce 1968 mezi maturitní otázky typu Marie Majerová a pětiletka dostal i Tomáš Garrigue Masaryk.
Spisovatelka Beatrice Landovská mluvila o překážkách, které jí ve studiu kladli komunisté kvůli disidentství jejího otce. O tom, že během normalizace byla naše škola jakýmsi „sběrným gymnáziem“, kam chodily děti lidí nepohodlných režimu. O přísném školním pořádku – šacování, zákazu šortek či bot s podpatky, ale třeba i o školním časopisu.
Poslechli jsme si i rozhovor s paní Pacourkovou, která byla ředitelkou naší školy v letech 1986-1998, a byla tak přítomna u rozsáhlé rekonstrukce GOPu i u studentské stávky během sametové revoluce. Své vyprávění zakončila slovy, že dnešní studenti sice jsou jiní než kdysi, a to zejména kvůli množství informací, ke kterému mají neomezený přístup, ale že by dnes učila stejně tak ráda jako kdysi: „Studenti jsou vždycky fajn.“
Moderování, vedení rozhovorů a přípravy celé akce se zdatně ujali samotní studenti. Každá třída si rovněž připravila krátké vystoupení, ve kterém ztvárnila nejdůležitější české i světové okamžiky vybraného desetiletí existence Gymnázia Oty Pavla.
Některé třídy svůj výstup pojaly jako přehled televizních zpráv, jiné svou dekádu představily živými obrazy, tancem a zpěvem nebo hranými scénkami. A tak jsme si připomněli sovětskou okupaci naší země, sametovou revoluci, vznik České republiky, povodně roku 2002, poslechli jsme si největší hity z různých období, zasmáli se během zdařilého tanečního vystoupením v duchu „cvičme v rytme“, zhlédli jsme retro módní přehlídku, video o realitě online výuky nebo scénku inspirovanou Havlovou hrou Vernisáž.
Rozhovory s absolventy kromě studentských vystoupení proložily i dva kvízy. V tom prvním, zaměřeném na naši školu, jsme se dozvěděli, že dnešní „pavilon“ (tehdejší „klubovna“) vedle gymnázia byla postavena v rámci Akce Z, že známé heslo z doby sametové revoluce „Kdo, když ne my, kdy, když ne teď?“ vzniklo na půdě GOPu, že naše škola nese své jméno od roku 2000, ale i zajímavosti ze života našich profesorů.
Ve druhém kvízu jsme měli odpovídat na otázky týkající se běžného života za totality. Objevily se v něm Husákovy děti, Tuzex, výstavba metra, marxismus-leninismus, umakart v panelácích nebo masivní brutalismus.
Na konci akce proběhlo vyhlášení nejúspěšnějších kvízových účastníků – ti si zaslouženě odnesli poukazy na maturantské svačinky v hodnotě sedmdesáti pěti korun.
Ať pozvaní pamětníci na Gymnáziu Oty Pavla studovali v jakékoli době, všichni zdůrazňovali jedno – pevná přátelství, která si na naší škole utvořili. Důkazem je to, že se bývalí spolužáci dodnes pravidelně setkávají, a to některým od maturity uplynulo již půl století! Mnoho z nich také z GOPu vlastně nikdy neodešlo – jména jejich dětí či vnoučat se dodnes objevují v seznamech žáků naší školy.
Jak s úsměvem na tváři pronesl pan Kovařík: „Kdo chce v životě něco dokázat, musí studovat na Gymnáziu Oty Pavla!“
Eliška Lukavská, 5.S
Naši úspěšní sportovci ze 3.A – rozhovor
Přijde mi to jako chvilka, co jsem pro školní stránky poprvé psala o mimořádně nadaných juniorských sportovcích ze své třídy, cyklistovi Ondrovi Novotném a veslařce Ester Hajnovičové. Rok se s rokem sešel, najednou je jim oběma 18 a začínají si zvykat na prostředí ženských a mužských sportovních kategorií.
Času nemají nazbyt, pro zodpovězení mých tří otázek si ho ale našli.
Ondro, Ester, v jaké kategorii v současné době soutěžíte?
Ester:
Do této sezóny jsem vstupovala ještě jako juniorka, ale v průběhu, přesněji před Mistrovstvím České republiky, jsem byla „postrašená“ do žen. Teď mám po hlavní sezóně a do té příští už budu vstupovat oficiálně jako žena U23.
Ondra:
V září 2023 jsem přestoupil z kategorie Junior do kategorie U23, která ale ve většině závodů jezdí dohromady s kategorií Muži Elite.
Jakých závodů jste se v poslední době zúčastnili?
Ester:
110.Primátorky – 1. místo osma žen
MČR 2023 – 2.místo dvojskif ženy U23, 2.místo osma ženy
Mezinárodní Regatta Villach – 4.místo dvojskif
MČR ve sprintu 2023 – 2.místo dvojka žen, 1.místo noncox žen, 1.místo osma žen
MČR Družstev 2023 – 1.místo noncox ženy, 3.místo párovka ženy, 1.místo osma žen
Ondra:
V současné době pro mě skončila MTB sezóna a začala cyklokrosová sezóna, už právě v kategorii Muži Elite U23, kde se mi v této kategorii podařilo počátkem října v Mladé Boleslavi obsadit TOP10.
Na jaký svůj výsledek jste nejvíce pyšní?
Ester:
Momentálně jsem na všechny výsledky stejně pyšná. Byla jsem zraněná, takže za každý úspěch jsem ráda.
Ondra:
Nejvíce pyšný jsem v letošní sezóně na obhajobu titulu Mistra ČR v kategorii Junior a TOP 10 na Mistrovství Evropy v Portugalsku.
Mistrovství světa ve Skotsku se mi vůbec nepovedlo, měl jsem pád, a tudíž konec nadějí na „slušný“ výsledek. Dále jsem pyšný i na přestup a smlouvu s profesionálním týmem Nutrend Specialized racing.
Jana Stenská
Fotbalový turnaj POPRASK – dostali jsme výprask…
Vybraní talentovaní fotbalisté GOP se v pondělí ráno sešli před sportovním areálem Gymnázia Na Pražačce a čekal je nelehký úkol. Obhájit postup ze skupiny, který zařídila loňská výprava.
Po organizační stránce naše gymnázium dominovalo. Na rozdíl od ostatních středoškolských týmů nám pan profesor Cieslar přinesl dva balóny a rozlišovací vesty, abychom se navzájem poznali proti soupeřům s podobnými dresy. Zároveň apeloval na chování fair-play, se kterým měli někteří z našich soupeřů zjevné potíže.
Co se týče fotbalového výkonu, ten už byl horší. V pětičlenné skupině jsme prohráli všechny čtyři zápasy poměrem 1:5 proti Gymnáziu Arabská, bojovný výkon nestačil na Obchodní akademii Kubelíkovu, které jsme podlehli 1:2. Dále 0:1 proti SPŠE V Úžlabině a hrůzostrašné výkony jsme korunovali prohrou 1:2 proti KG Pernerova.
Na našich třech vstřelených brankách se podíleli dva maturanti, kteří zde pravděpodobně odehráli svůj poslední turnaj středoškolské kariéry. Jednu branku vstřelil zkušený útočník David Andronikov. Dvěma góly pak přispěl autor tohoto článku, který po rozvlnění sítě soupeřovy branky líbal trilobita na svém dresu. GOP mu bude očividně chybět…
Dalšími členy sestavy byli Andrej Litoš, Ota Suchomel, Prokop Diviš, Elia Pampana, Štěpán Ševčík, Matyáš Horný a Martin a Ján Hraškovi. Všech deset zúčastněných borců se po sportovním výkonu vydalo na společný oběd, kde se u elektronické tužky rozebraly chyby, které tento den na hřišti nastaly. Na příštích reprezentačních srazech se již nebudou opakovat!
Michal Starý, 6. S
Imatrikulace 2023
Letošní imatrikulace nových studentů Gymnázia Oty Pavla proběhla v aule radotínské základky. V sále sedělo plno rodičů a jiných příbuzných, dmoucích se pýchou nad tou nadějnou mládeží, a jak zaznělo, budoucí elitou národa. Koutkem oka jsem zahlédla i pár studentů z vyšších ročníků. Přítomna byla i paní ředitelka, která hned na začátku akce pronesla milý vítací projev. Oba šikovní moderátoři (Julie Brabcová, 4.A a Michal Starý, 6.S) představili třídní profesorky Janákovou i Krupovou, perouce se s mikrofony přečetli jména imatrikulovaných, předali každému osobní dáreček jako poselství z maturitních tříd, uvedli
sbor i sbormistryni. Zaznělo mnoho skutečně upřímných slov, jak z úst matek třídních, tak z úst obou sympatických maturantů. Obrazně, v opisech i přímo jim všichni přáli mnoho zdaru do začátku jejich cesty ku vzdělávání, dospívání, prostě do života.
Řečníky a slavnostní stisky rukou prokládala svým zpěvem Columbella. Při hromadném nástupu primánů a prváků zapěla do zad posluchačů Gaudeamus igitur, po projevu paní ředitelky pak totéž v repetici, ale tentokrát už na pódiu a v českém aktualizovaném překladu. Zazněly americké spirituály, jeden „osvobozený“ Ezop, oblíbená česká Což se mi, má milá a v premiéře brazilská Samba Lele. Při sambě se jinak poněkud prkenný sbor trochu rozpohyboval, dokonce snad i malounko rozvlnil, slušně vyrovnaný zvuk doplnilo i několik drobných bicích nástrojíků… Byla jsem moc ráda, že jsem na konci skladby dokázala tu rozjetou bandu ubrzdit.
Zpoza černých bočních šál na jevišti jsem poctivě sledovala jednoho každého dekorovaného studenta, v duchu se radovala s nimi, potěšeně sledovala jejich sváteční až slavnostní šaty, obleky, až róby. Nezbývá než popřát jim všem i za sebe: Buďte u nás vítáni a šťastni. Ať se vám daří!
Michaela Šreinová
Listopadové Lipsko (1. část výměnného pobytu seminaristů ze 3.A, 4.S a 5.S)
V brzkých ranních hodinách jsme se společně s profesorkami Voršilkovou a Chamrovou sešli na Hlavním nádraží, kde jsme plni energie nasedli do vlaku směr Ústí nad Labem. Cesta uběhla jako voda a zakrátko jsme vystupovali na nádraží malebného městečka Wurzen, kde nás již vyhlíželi naši němečtí partneři. Seznámit se byla hračka a dorozumět se, ať už německy, anglicky nebo znakovou řečí nikomu problém nedělalo. Následně jsme si společně prohlédli zdejší gymnázium, které naši partneři navštěvují. Zbytek odpoledne každý strávil ve své hostitelské rodině a den jsme zakončili romantickou procházkou večerním Wurzenem.
Druhý den jsme začali čtyřmi vyučovacími hodinami ve škole, na kterých jsme zjistili, že být studentem na tomto gymnáziu je opravdu namáhavé. Třeba takové vymalovávání mapy vyžadovalo tolik sil, že nám zabralo celou hodinu. Po vyučování jsme se vydali prozkoumat Lipsko, kde nás naši profesoři překvapili únikovou hrou, v rámci níž jsme si prošli a prohlédli spoustu zajímavých míst, která toto úchvatné město nabízí. Následně se jsme vyrazili objevovat zajímavosti lipské zoo a také jsme se z nejvyšší budovy Lipska kochali výhledy na světélkující město. Den jsme zakončili důkladnou degustací zdejší kultury.
Ve středu jsme se z Wurzenu přesunuli do vesničky Wermsdorf, kde nás čekala návštěva zdejší čokoládovny, která zahrnovala i výrobu naší vlastní čokolády. Jakmile měli všichni svou čokoládu hotovou, mohli jsme spokojeně vyrazit na prohlídku zámku Hubertusburg, při které jsme ale museli nažhavit mozkové závity, protože byla celá v němčině. Většina z nás se ale stejně nejvíc těšila na večer, kdy jsme společně povečeřeli na zahradě jednoho z hostitelů. Na programu byla samozřejmě i spousta zábavných her a Kuba se svým německým partnerem nám navíc na kytary zahráli pár písniček, které společně secvičili.
Ve čtvrtek jsme kromě pár hodin ve škole zvládli i návštěvu lipského památníku bitvy národů. Jakmile jsme měli dostatečně rozmotané hlavy z točitých schodů vedoucích na samý vrchol této obdivuhodné stavby, mohli jsme se vydat za hlavní náplní tohoto dne, kterou bylo divadlo Theater der Jungen Welt. Divadelní hra kritizující kapitalismus byla sice lehce šokující, ale náladu nám rozhodně nezkazila, a tak jsme se rozhodli zakončit tento výměnný pobyt společnou večeří v jedné z restaurací v centru Lipska.
Ráno dalšího dne jsme už jen společně posnídali, rozloučili se s našimi novými přáteli a plni zážitků, zkušeností a humoru patnáctiletých hochů jsme vyjeli zpět do Prahy.
Už se těšíme na květen, kdy se s našimi partnery znovu setkáme, tentokrát v Praze.
Amálie Peláková, 3. A
Mimořádný úspěch v Dějepisné soutěži
Dnešní celostátní finále (23. 11. 2023) Dějepisné soutěže gymnázií ČR a SR v Chebu znamenalo pro naše studenty velký úspěch. Poprvé v historii našeho gymnázia se týmu ve složení Adéla Bednářová, Eliška Lukavská (obě 5. S) a Dominik Tvaroh (3. S) podařilo prolomit hranici magické desítky a být vyhlášeni na pódiu na skvělém 9. místě ze 75 vybraných účastníků po eliminačních krajských kolech, která proběhla v dubnu tohoto roku. Celkově 9. místo při účasti více než 300 gymnázií z obou republik je fantastickým výsledkem. Všem třem studentům vřele gratuluji a děkuji za skvělou reprezentaci školy.
Vladimír Cieslar
SCHOOL DEBATE CONTEST
Příležitost změřit své argumentační schopnosti v angličtině letos využily 3 týmy – 2.A, 4.S, 3.A. Debatní klání se odehrálo v pondělí 20. 11., a i když probíhalo v odpoledních hodinách, debatéři na sobě nedali znát únavu a se zanícením se snažili přesvědčit protistranu i publikum o svém postoji. Všechny týmy byly připravené a měly prostudovaná jednotlivá témata, což se projevilo na plynulém projevu a sebevědomé prezentaci.
V každém kole se debatéři zlepšovali a ve finále, kde se utkal tým 3.A a 4.S, jsme byli svědky skvělých a procítěných řečnických výkonů. Souboj to byl velmi vyrovnaný. Téma pro závěrečnou diskuzi bylo: „Advertising alcohol should be made illegal.“.
Vítězem se nakonec stal tým 3.A zastoupený Kristýnou Procházkovou, Lindou Knapovou, Eliškou Hruboňovou. Jejich argumenty byly přesvědčivé a skvěle formulované. Mistrně zvládaly vyvracet argumenty protistrany, a to vše plynulou, přirozenou angličtinou. Týmy, které se umístily na 1. a 2. místě, se mohou v březnu zúčastnit pražského kola a potrénovat debatní schopnosti se studenty dalších pražských gymnázií.
Všichni účastníci si odnesli nejen sladkou odměnu, jedničku z angličtiny, ale snad i inspiraci a cennou zkušenost.
Tereza Ledererová
Tři stateční na ČVUT
Tři stateční žáci z 1. A Jan Blaženín, Maxmilián Kobranov a Jan Schmidt změřili svůj um a dovednost s dalšími středoškolskými týmy z celé České republiky na třetím soutěžním dni Robosoutěže 2023, kterou každoročně pořádá Elektrotechnická fakulta ČVUT.
Během listopadu se kluci po vyučování scházeli, aby sestrojili a naprogramovali robota, který vyřeší letošní soutěžní úlohu: robot musel najít na hřišti 16 kostek, musel je dovézt do středu hřiště a měl z nich postavit věž.
22. listopadu nadešel den „D“ a na Karlově náměstí v budově ČVUT začalo klání o postup mezi 16 nejlepších týmů. Bylo zajímavé vidět různá konstrukční řešení sestrojených robotů, a ještě zajímavější bylo sledovat taktiku, kterou týmy zvolily. Týmy, které se snažily vyřešit úlohu kompletně, často pohořely. Jejich roboti nejenže věž nepostavily, ale ani nedovezly kostky do středu hřiště. Naopak většina týmů, která vsadila na bezpečnější taktiku bez stavění věží, postoupila do užšího výběru. Jistý postup si samozřejmě zajistily týmy, jejichž roboti postavili věž z 8 nebo dokonce z 9 kostek.
Ve vyřazovacím pavouku se našim klukům dařilo velmi dobře, robot sbíral kostky bezchybně, a tak nakonec kluci skončili na celkovém 9. místě (prvním nepostupovém do velkého prosincového finále této soutěže) a mezi dalšími 38 týmy se rozhodně neztratili! Díky za skvělou reprezentaci a blahopřeji!
Šárka Blažíčková
Ať žije Kácov čili soustředění Columbelly
O letošním předvánočním soustředění svého nejmilejšího sboru nemůžu tentokrát psát jinak než v superlativech. Ano, objevili jsme naprosto luxusní ubytovací zařízení, nejlepší za těch zhruba 23 let existence sboru, ochutnali jsme nejlepší kuchyni, sešlo se (asi) nejvíc stávajících členů…
Organizace soustředění se vyznačovala obvyklou dynamikou, letos asi úplně nejdramatičtější, neb naši tradiční ubytovatelé kvůli zdražení na zimu zavřeli krám. Díky tomu jsem objevila Kácov, pámbu zaplať. Současná Columbella si ale něco takového rozhodně zaslouží. Následovalo vymýšlení dopravy, přičemž mi velmi účinně pomáhal mladý pedagogický dozor, výborný bas a multiinstrumentalista, úspěšný absolvent GOPu Ondra. Využití služeb Českých drah, které straší neobyčejným množstvím výluk a používají magické formule jako „vlak jede v jiné časové poloze“, přineslo překvapivě šťastné konce, tedy dosažení obou cílů při cestě tam a zase zpátky. Cesta vlakem líbezným sázavským údolím prozářeným ostrým podzimním sluncem byla korunována radostí z pěkného areálu na samotě, ano, na dohled nebylo ani kácovské nádraží, ani vesnice Kácov. Elegantní hotel s báječným personálem. Krásné, skutečně luxusní pokoje. Zkušebna připravená, abychom mohli s první zkouškou začít ještě před obědem. A v té zkušebně, nastojte, přes celou stěnu obří zrcadlo. Zrcadlový sál! Tedy pochopitelně spíš taneční… A taky společenský – s obrovským stolem kvůli večernímu posezení u kytar, televizní – kvůli StarDance, sportovní – kvůli vyplnění těch několika málo přestávek ping-pongem či cvičením na jakémsi obřím posilovacím monstru. Výhodou zkoušení u zrcadla je, že se sbor může nejen poslouchat, ale i (vzájemně) pozorovat…
Sbor se rozrostl, přibylo mnoho nováčků, tři druhé soprány, jeden soprán první, jedna altka, dva basíci a jeden ochotný tenor. Suma sumárum, kdyby dva neonemocněli a ta třetí nemusela jinam, byl by tam sbor kompletní, tedy jedenatřicetičlenný. Všichni ti mladí nově přišedší mě naplňují optimismem, ale také spoustou dalších úkolů. Musím je naučit to co ostatní. A k tomu ještě ten skoro kompletně nový vánoční program… Proto jsme tedy velmi pilně zkoušeli, skutečně celé dny. Pro šikovný sbor jsem objevila celkem těžké skladby. A oni tu výzvu přijali. Na Vánoce snad předvedeme i jednoho Stravinského…
Radostí mě naplňuje i sborová parta, dnes velmi kompaktní, myslím. Rozumějí si, pomáhají si, pomáhají mně. Třeba při transportování varhan. Nebo při nacházení a zachraňování fialových kufrů zapomenutých ve vlaku. Stálou a dobrou náladou. Mnoha talenty, nejen hudebními. Ochotou hrát na kytary a zpívat, (asi) až do rána bílého. Trpělivostí při nácviku obtížných míst. Tolerancí. Vzájemnou i směrem ke mně. Těší mě i to, že Columbellu a její chování chválila i šéfka Sporthotelu. Chválili je i v kuchyni, jak pěkně papají, neofrňují se, jako prý mnoho ostatní mládeže. No, bodejť by se ofrňovali, jídlo nemělo chybu! A ten kuchař byl jako slunce, stačilo jen konstatovat, jak nám chutná, už svítil. A ochotně vysvětloval složité recepisy.
Na soustředění jsme zažili jako obvykle první sníh. Lusknutím prstu byla z toho pěkného podzimu nefalšovaná zima. A při zpáteční cestě jeden ochotný nový tenor z Černošic vylezl na strom a sklepal překrásná červená jablíčka. Do sněhu. A tam už čekala Maruška, skoro jako ta pohádková, a přinesla je na nádraží. Další nečekaně kouzelný moment nastal na Hlaváku, při loučení. Sbor mě obklopil, poděkoval a věnoval krásnou rudou růži. Jasně, kluci ji našli zapomenutou ve vlaku, ale je to krásné gesto, že?
Děkuji všem, kteří dočetli můj upovídaný článek až sem. Poněkud delší je proto, že mám dnes víc času než obvykle, neboť stávkuji. Ano, a teď přichází jádro sdělení:
Výsledkem soustředění bude vánoční koncert v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle 19. 12. 2023 od 18:00. Na který vás všechny co nejsrdečněji zvu!
Michaela Šreinová
Ve fyzikálním světě
V rámci semináře z fyziky studenti předposledního a maturitního ročníku navštívili Fakultu dopravní ČVUT v Praze. Na půdě fakulty nás jako první čekala úvodní přednáška, ve které nám bylo objasněno, jakým činnostem se fakulta dopravní, především Ústav mechaniky a materiálů, věnuje. A že toho není málo. Jejich výzkum se zaměřuje například na analýzu deformačních procesů, na vyšetřování chování materiálu nebo na vlastnosti konstrukčních materiálů.
Poté, co jsme si vyslechli přednášku, jsme po menších skupinkách obcházeli různá stanoviště, kde nám byly ukázány stroje, které jsou k výzkumu materiálů potřeba. Seznámili jsme se tak s elektronovým mikroskopem anebo Hopkinsonovou tyčí, ve které nechali inženýři před našimi zraky rozdrtit kostku cukru. Nejzajímavější ale bylo stanoviště s rentgenem, kde jsme se nejen dozvěděli zajímavé parametry rentgenky a stínících prvků pro odstínění paprsků X, ale bylo nám ukázáno i využití rentgenového záření v defektoskopii. Pánové, kteří v tomto ústavu působí, jsou velcí nadšenci a na všechny naše dotazy nám s radostí odpověděli. Bylo velice zajímavé seznámit se s přístroji, se kterými do styku jen tak každý nepřijde.
Návštěva fakulty jistě rozšířila obzory mnoha studentům a kdo ví, třeba se někdo z nich nakonec rozhodne na fakultě v budoucnu i studovat.
Adéla Strejčková 5.S
MELANCHOLICKÁ OBYČEJNOST ANEB 2.S VE ŠPÁLOVCE
V Galerii V. Špály jsou nyní vystavovány obrazy Ivany Lomové, s 2.S jsme se proto 30. 11. vypravili na tuto výstavu. Řekli jsme si něco málo o umělkyni, jejím stylu a expozici a poté jsme tvořili přímo na místě texty inspirované autorčinými obrazy. Studenti si ovšem nejdříve prošli všechna tři patra galerie. V přízemí nás trochu vyděsily velké portréty realistických miminkovských tváří v nadživotní velikosti, k obrazům byly popisky vztahující se k nynější profesi zachycených dětí a bylo zajímavé si tyto informace s obrazy propojovat. Ve zšeřelém přízemí na nás čekaly výjevy z filmů a první patro bylo zaplněno obrazy prázdných ulic, starých činžáků, oprýskaných zdí. Studenti bedlivě obrazy pozorovali a své pocity zaznamenali. Myslím, že se jim podařilo naladit se na atmosféru krásných, zadumaných scenérií.
Pavlína Krupová
Příklady studentských textů inspirovaných obrazy:
Matyáš Holeček: Na tomto obrázku se mi líbí, že ze začátku vypadá velmi stereotypně a hodně lidí v něm pozná například svůj byt. Když ale zpozorníme, tak zjistíme, že v odrazu oken bytu se objevuje krásná budova. Tudíž do bytu „proudí“ odraz té krásné budovy. Z toho si můžeme vzít, že i v takovémto průměrném, ničím nevyčnívajícím bytečku může být něco tak skvělého. Toto si potom můžeme „převést“ z bytů na lidi.
Anežka Coculová: Anyo, Anyo, Anyo, kde pak jsi, kde jsem? Pomooooooocccccccc Je tu někdo? Pomozte prosím, já nevím kde jsem. Anyo?
Klára Doležalová: Dědo? DĚDO? Co mu je? Už zase má ty svoje „vize minulosti“? Máma říká, že mu šplouchá na maják, táta doporučuje, abychom ho dali do ústavu, ale mně se jeho vyprávění vizí líbí, zvlášť ty, ve kterých je babička.
Matyáš Hron: Přišel jsem zase domů sám, nikdo tu se mnou nebydlí. Podíval jsem se z okna a nebylo nic vidět, byla mlha. Zakoukal jsem se a přemýšlel nad tím, co se dneska vlastně stalo. Rozvedla se se mnou manželka a vzala si i moji dceru. Tohle jsem si opravdu nezasloužil.
Vycházka „Kafkova Praha“
Ve středu 29. listopadu jsme se skupinou němčiny z 6.S vyrazili po stopách Franze Kafky v zimní, zasněžené Praze. Naši vycházku jsme začali na Staroměstském náměstí. Právě zde, na Starém Městě strávil Kafka nejvýznamnější okamžiky svého života. Společně jsme vyhledali jeho rodný dům „U Věže“, dům „U Minuty“, bydliště rodiny v době narození Kafkových sester, palác Golz-Kinských, kde se nacházelo Německé státní gymnázium a rodinná galanterie Kafkových, a konečně Dům „U Bílého jednorožce“, kde se v prvním patře v salonu Berty Fanta scházeli intelektuálové a Albert Einstein, tehdy hostující profesor na pražské německé univerzitě, vystupoval s hrou na housle.
Pak jsme přešli řeku a na mrznoucí Malé Straně vyčkali otevření Muzea Franze Kafky. S chladem jsme se vypořádávali různě, někdo se nechal zlákat voňavými předvánočními perníčky, někdo sáhl po vlastní svačině, jiní zvolili vypití jedné předražené kávy v restauraci.
V muzeu nás čekala paní průvodkyně, která nám posléze udělala komentovanou prohlídku v němčině. Mluvila zřetelně a vyprávěla nám jak o kontextu doby, tak o Kafkově životě. Narodil se v Praze do měšťanské židovské rodiny patřící k německé národnostní menšině. Už jen tato skutečnost, toto ,,trojí ghetto“, se promítlo do jeho myšlení. Kafka byl navíc velmi rezervovaný člověk, měl neshody s přísným otcem, dvakrát se zasnoubil a svatbu přesto zrušil ze strachu ze svazujícího manželství. Přes den měl nenáviděnou práci v pojišťovně a po nocích psal expresionistické romány a povídky. Do té doby než začal mít táhlé zdravotní problémy; posléze zemřel na tuberkulózu.
Samotné muzeum se skládalo z množství fotografií, dopisů či Kafkových zápisů do deníku. Součástí byl i dobový videozáznam ukazující rozdílný vzhled míst pražských míst, která byla pro Kafku něčím důležitá.
Myslím, že muzeum je pěkným nahlédnutím do Kafkova života, a ve výsledku jsme tak měli možnost tohoto neobyčejného člověka o něco lépe pochopit.
Alena Rožková 6.S
Za krásami Prahy po francouzsku
Ve středu 29. listopadu se polovina studentů z 6. S, kteří již dlouhá léta studují francouzský jazyk, sešla na Malostranském náměstí k procházce po pražských památkách. K milému překvapení nás všech, napadnuvší sníh přes noc neroztál a nám se tak poštěstilo vidět Prahu v bílém závoji. A byla to právě tato okolnost, která v mnohých z nás probudila skrytého turistu a nutila nás k pořizování dalších a dalších fotografií.
Začali jsme hned na místě našeho setkání, kde nás jeden z našich Honzů svou bravurní plynulou francouzštinou seznámil s několika okolními budovami a památkami, včetně morového sloupu. Třešničku na dort našemu působení na Malostranském náměstí nasadil, k ohromnému zklamání nás všech, kvůli nemoci nepřítomný M. K. Jak už bývá jeho zvykem, tak i přes zdravotní indispozici nelenil, přivstal si, nastudoval si passé simple a do krásných deseti vět sepsal veškeré nabyté informace o kostelu sv. Mikuláše, které druhý z našich Honzů přečetl. Hlavně jeho zásluhou se tedy v naší třídě už nenajde jedinec, který by neznal architekty kostela, otce a syna Dientzenhofery, či nevěděl skutečnost, že se jedná o barokní kostel.
Následně jsme se menší oklikou vydali směrem k mosteckých věžím a Karlovu mostu, o jehož historii nám téměř bez chyb povyprávěl náš frankofonní kolega z Modřan. Následovalo krátké, leč nesmírně důležité ohřátí se v Městské knihovně, odkud jsme přes místa jako Staroměstské náměstí, chrám Matky Boží před Týnem, Stavovské divadlo a dům U Černé Matky Boží dorazili k náměstí Republiky. Po nasátí informací o Prašné bráně a Obecním domě jsme se, k příležitosti stého výročí nákupu děl francouzského umění československým státem, vydali do Národní galerie nacházející se ve funkcionalistickém skvostu zvaném Veletržní palác. Nějakým, mně dodnes neznámým zázrakem, se v ten den paní profesorce Duroňové povedlo vzbudit zájem o umění i u jedinců, na kterých bůh v tomto směru poměrně šetřil a během zhruba hodiny nám představila řadu vystavených děl, včetně jejich autorů.
Velké díky patří každému, kdo se na této procházce po Praze podílel, bylo to nesmírně obohacující.
David Andronikov, 6.S
Předvánoční Alpy s CK byly OK!
V úterý 5. 12. 2023 jsme vyrazili ze zasněženého Radotína na lyžařský pobyt v Alpách. Jelo nás 41 studentů z 5.S a ze 3.A. Dále se k nám přidali čtyři maturanti. Cesta utekla poměrně rychle a i s pravidelnými pauzami trvala šest a půl hodiny. Přijeli jsme v deset večer, připravili si přeskáče na další den a šli jsme spát. Snídani jsme měli formou švédských stolů, tudíž si každý mohl vybrat, na co měl chuť. Bagety, párky, müsli a tak dále. Na svahu jsme byli vždy včas, a proto jsme jeli mezi prvními na lanovce.
V Saalbachu jsme měli veliké štěstí na sněhové podmínky. Kam oko dohlédlo, ležel čerstvě napadaný sníh. Každý den od půl deváté ráno až do půl čtvrté odpoledne jsme se věnovali zdokonalování našich lyžařských a snowboardových dovedností. Kdo přijel na zájezd jako nesmělý lyžař, odjížděl v roli sebevědomého krále sjezdovky. Celým pobytem nás prováděli: pan profesor Dostál, paní profesorka Jiroušková, paní profesorka Janáková, Kemo a za cestovní kancelář CK OK řidič a milá kuchařka.
Obě třídy si lyžařský výcvik moc užily a děkují škole za organizaci zájezdu.
Jakub Růžička, David Weiss, 5.S
Esej je královskou disciplínou
O tom, že esej je náročnou, královskou disciplínou, kterou není snadné zvládnout, se přesvědčili studenti literárního semináře, když jsme se jako každý rok přihlásili do soutěže Knihovny Václava Havla o nejlepší studentskou esej. I když texty v požadovaném rozsahu pěti stran studenti psali poprvé, svého úkolu se zhostili statečně.
Téma letošního ročníku soutěže bylo Druhým rokem ve stínu války. Studenti se zamýšleli nad tím, jak nás ovlivňuje válka odehrávající se kousek od našich hranic, ale i nad tím, jakou roli v této či jakékoli jiné válce hrajeme a jak se k ní vztahujeme jako země i jako jednotlivci.
16. ročníku soutěže se zúčastnilo celkem 71 studentů z 24 středních škol z osmi krajů ČR. S několika studenty jsme se účastnili slavnostního večera s předáváním cen. I když se našim seminaristům nepodařilo získat ocenění, za pár dní se ozvala organizátorka s prosbou o zveřejnění textu Káji Brzezné (5.S). Její esej zaujala porotkyni ukrajinistku Lenku Víchovou a bude otištěna v Ukrajinském žurnálu, časopise pro Ukrajince žijící v ČR, Polsku a na Slovensku.
Zmiňovanou esej si můžete přečíst – Stín svobody slova (Karolína Brzezná, 5.S)
Pavlína Krupová
Sborové Vánoce 2023
Ke stručné rekapitulaci aktivity své milé Columbelly se dostávám až s určitým zpožděním, po vánočních svátcích, tak trochu uprostřed prázdnin. A uvědomuju si, že oba koncerty, Na Prádle i ve škole, proběhly v jiné atmosféře. To se ještě nestala ta strašná tragédie na filozofické fakultě. Najednou není úplně snadné připomenout si naše společné zážitky. Protože já, stejně jako všichni ostatní, myslím na jiné věci. A s těžkým srdcem.
Možná snad právě proto stojí za to vzpomenout na něco milého, (skoro) po všech stránkách pozitivního. Jaký byl tedy finiš právě končícího roku pro školní pěvecký sbor? Koncertní týden začal tajnou přidanou zkouškou. Protože naplánovaná generálka navštívená zhruba polovinou členů byla naprostým fiaskem, jak se koneckonců dalo čekat. Musela jsem si počkat, až se zpěváci vrátí z Alp. A mezitím snad? trpělivě doučovat nové zpěváky role, které ostatní už uměli. Ta nutná zkouška navíc přinesla svoje ovoce, mně klid do duše a sboru ztracené sebevědomí. Všichni jsme měli za to, že se nic neblahého nemůže stát.
Omyl. Na Prádlo sice dorazili všichni vzorně a včas. Mnozí v tenkých svátečních kalhotách. Já též, včetně manžela, varhan a dalšího nutného vybavení. A pak jsme čekali. Zhruba půl hodiny. Na zapomnětlivého pana faráře s klíčem. Mezitím se na kostelním dvoře rozezpívali, abychom trochu zahnali tu neúprosně se vkrádající nervozitu. Koncert pak proběhl moc pěkně, řekla bych překvapivě v klidu. Téměř profesionálně. Akustika a publikum byly k nezaplacení, sbor zněl a fungoval na výbornou, já moderovala, až se mi od pusy prášilo. Například jednu moc pěknou německou koledu jsem označila za českou. Ondra Valter zahrál dvě skladby na klarinet a pak ještě na piáno Stille Nacht a pěkný kousek z Harryho Pottera. Sklidil zasloužené ovace. David Hron přednesl své předvánoční poselství, laděné spíš do hloubky, hudebně by se to dalo vyjádřit třeba maestoso. Ve spirituálu, který svým zamyšlením uvedl, totiž vyjadřuje věřící něco jako výčitku směřovanou k Bohu. Didn´t My Lord Deliver Daniel… Celý ten prádelní koncert byl letos vážnější než obvykle. Zpívali jsme například Stravinského modlitbu Pater noster, zaznělo středověké Gloria, docela zajímavá dvouhlasá polyfonie. A s neobvyklým vícehlasem se sbor setkal ještě ve velmi originální norské ukolébavce. Mužská část sboru skutečně napodobila teninké a ztrácející se zvonění vánočních zvonečků… A Lucka a Eliška zazpívaly každá po svém sólo maminky tišící děťátko. Fakt krásně. Nicméně Columbella by nebyla Columbellou, kdyby se vůbec nežertovalo. Takže se zpívalo Spirit of God a hned potom V domě straší duch. Kromě koled jsme připomněli i vliv počasí ve Stormy Weather či moudrost Ezopovu ve známé písni V + W. Na závěr zpívali všichni, ano, jako vždy, Narodil se Kristus Pán. Následovalo tradiční vánoční posezení i s bývalými členy sboru. Obojích, těch současných i těch minulých neustále přibývá. Za chvíli se už do kostelíka ani do hospody nevejdeme…
Zpívání na schodech školy přineslo také velmi napínavé okamžiky, i když to zpočátku vypadalo na naprostou pohodu. Sešli jsme se v hudebně, rozebrali sborové barevné košile, rozezpívali se, profesionálně vyzkoušeli jen začátky a problémová místa. Sebrali varhany a donesli je do prvního patra. A zjistili, že je nemůžeme zapojit, neboť ten nejdůležitější drát k adaptéru zůstal nejspíš v kostele. Propukla panika, zasvěcení hledali náhradu, ochotně, ale marně. Naštěstí byla po ruce moje bývalá studentka a současná kolegyně Martina, která umí pohotově vyřešit jakýkoliv problém. Zvlášť technický. Drát vyškubla z nějakého starého rádia ve sborovně a varhany se rozsvítily. Bez toho bychom to vystoupení bývali museli odpískat. Takže ještě jednou, Martino, děkujeme. Před celým gymnáziem jsme předvedli tak asi třetinu z programu v kostele, podle mého názoru ve srovnatelné, ne-li lepší kvalitě. Pro sbor je ale prostředí školy s dlooouhou akustikou a zneklidňujícím šumem trochu neposedného studenstva lehce nekomfortní. A vystupování v bezprostřední a přímo hmatatelné blízkosti spolužáků a profesorů docela náročné. Ne tak samozřejmé a příjemné jako v kostele. A přesto to mí stateční sboristi zvládli. Obklopeni publikem ze všech stran. To není lehké, věřte mi. Nakonec zpívala celá škola Narodil se. Ve stoje. Možná i s dojetím…
Musím poděkovat sboru i obojímu publiku. Za dvě moc krásné a povznášející akce. A popřát všem vše dobré do nového roku. Ať je lepší než ten odcházející.
Michaela Šreinová
Boj až do samotného konce!
Ve čtvrtek 14. 12. 2023 se výběr našich studentů zúčastnil florbalového turnaje Poprask na Stadionu mládeže. Jak to dopadlo?
Celý tým se sešel v hale a i přes opožděný příjezd trenéra jsme byli v dobré náladě a silné sestavě. Gólmani Švehlík a Pokorný, obranné dvojice Mencler – Sršeň, Kraus – Mack a dvě útočné trojice Rotta – Pinkas – Bláha Michal a Krudenc – Bláha Martin – Halbych a dva náhradníky do pole Růžičku a Litoše.
Cesta skupinou byla skoro bez ztráty jediného bodů, když jsme v prvním zápase porazili VOŠ Podskalská 5:1 a poté remizovali s Gymnáziem Voděradská 1:1. Postupem z prvního místa jsme si zajistili papírově jednoduššího soupeře do semifinále. Tím byla SPŠD Plzeňská. Tento zápas jsme ovládli 5:1 a čekali na soupeře do finále.
Z druhého semifinále postoupilo Gymnázium Jana Patočky, a tak nezbývalo nic jiného než napínavé finále. To bylo dlouhé a napětí bylo stále větší, utkání nenašlo po základní hrací době vítěze, a proto se rozhodovalo až v prodloužení. Zde už jsme bohužel nedokázali odvrátit nápor soupeřů a padli jsme 1:2. Účast v celopražském finále byla tak blízko! Největšími tahouny týmu byla druhá útočná trojice, která svou nádhernou kombinační hrou dokázala rozebrat obrany většiny týmů a vstřelit nádherné góly až do odkryté branky. Bodově se nejlépe prosadil Martin Bláha se 4 góly a 2 asistencemi, o bod méně zaznamenal Matěj Krudenc 2+3.
Ondřej Pinkas, 1.A
MEZINÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKA Z ANGLIČTINY
Dne 16. listopadu 2023 se naše škola popáté zúčastnila soutěže v anglickém jazyce pro studenty středních škol ve věku 14-20 let nazvané Best in English. Tato soutěž je unikátní svým mezinárodním rozsahem, své síly ve dvanáctém ročníku porovnalo 24343 studentů ze 702 středních škol z 34 zemí převážně střední a východní Evropy. Ti se na školních počítačích připojili na stránky www.bestinenglish.org a pokusili se co nejlépe poprat s cvičeními zaměřenými na gramatiku, slovní zásobu a poslech.
Za naši školu se soutěže zúčastnilo 22 studentů. A jaké jsou výsledky jejich snažení?
Na 1. místě se umístil Josef Lžičař ze 3.A se ziskem 111 bodů, přičemž absolutní výherce jich měl 122,5. Pepa se tak umístil na 188. místě mezi studenty z České republiky (celkem se jich zúčastnilo 9483) a zároveň na 505. místě na světě, tedy z výše zmiňovaných 24343 studentů!
Druhé místo na naší škole patří neméně nadanému Janu Krausovi ze 6.S se 109,5 body (273. místo v ČR, 741. ve světě).
Na bronzovou příčku studentů naší školy dosáhla Lucie Herknerová z 6.S se ztrátou půl bodu na druhého Honzu (323. místo v ČR, 882. místo ve světě).
Všem účastníkům soutěže děkujeme za vzornou reprezentaci školy.
Pokud byste si test rádi vyzkoušeli, na konci ledna bude zpřístupněn na stránkách bestinenglish.org.
Jana Stenská
MATHING – aneb matematika je činnost, ne věc
Úterý 28. listopadu bylo poslední listopadové úterý, a tak se konal další ročník internetové matematické soutěže MATHING a naše dva sedmičlenné týmy se pustily do deseti zajímavých matematických úloh se zápalem jim vlastním.
V prvním týmu byli Ondřej Sedláček, Barbora Sedláčková, Vít Stružka a Karel Bursík (všichni z 5.S), Oleksandr Loskot (4.S), Claudia Aldrovandi a Matěj Jaroš (oba z 3.S). V druhém týmu byli Vít Vycudilík, Michal Bláha a Matouš Národa (všichni z 2.A), Adam Provazník a Tomáš Kamarád (oba z 4.A), Jan Krpata a Ondřej Zámečník (oba z 6.S). První tým se umístil na 60. místě z 195 týmů, druhý na 157. místě. Tento výsledek nás naplňuje jistým optimismem do dalších ročníků i jiných týmových matematických soutěží.
Nutno uznat, že úlohy bývají tradičně spíše těžší, na druhou stranu je jejich výběr vždy pestrý a pokrývá mnohé z oblastí krás matematiky. Proto bych chtěla vyzdvihnout především všechnu kreativitu, snahu, bojovnost a týmového ducha, kterého naši matematici prokázali. Obzvlášť si cením toho, že jejich nadšení nepominulo, i když snažili se úlohy vyřešit třeba netradičními metodami (nebo bojovali s technikou, která jim to paradoxně ne vždy zjednodušovala) a bavili se u toho.
Martina Chamrová
Nová budoucnost v prezentování?
Dne 19. prosince 2023 jsme jeli spolu se seminářem z fyziky podpořit naši spolužačku a kamarádku Sandru Barčanskou na Fakultu elektrotechnickou v Plzni.
Sandra se zúčastnila akce ScienceFEL, která na fakultě proběhla během listopadu. Spolu se svou kamarádkou vytvořily projekt věnovaný Smart textiliím. V rámci projektu se věnovaly modernímu oboru elektrotechniky, díky kterému se naučily vytvářet elektronické textilní prvky, a zároveň si zkusily práci se speciálními šicími stroji.
Jejich projektem byla ,,prezentovací rukavice“, pomocí níž se dají přepínat jednotlivé slidy prezentace, a dokonce má tato rukavice na prstu zabudované laserové ukazovátko. Sandra nám funkce této rukavice představila i v praxi, kdy ji na sobě měla během své prezentace v prosinci před posluchárnou plnou ostatních studentů, učitelů a zaměstnanců fakulty. Sandra nám během své prezentace povyprávěla o procesu výroby projektu a také o mnoha nepovedených pokusech. Za celým projektem bylo mnoho viditelné práce a je až skoro neuvěřitelné, že se tuto rukavici podařilo vyrobit v poměrně krátkém časovém úseku.
Sandra a její kamarádka se přihlásily s tímto projektem do technické olympiády a nám teď nezbývá nic jiného než jim popřát hodně štěstí a mnoho dalších úspěchů.
Adéla Strejčková 5.S
Diskuse o izraelsko-palestinském konfliktu
V pátek 26. ledna se argumentačně utkaly dvě dvojice studentů v pohledu na příčiny konfliktu v Gaze. Konkrétně šlo o Jana Matouška a Jana Běhana ze 6.S a Matěje Kándla a Matyáše Urbana z 5.S. Jejich vstupy přitom nemusely odrážet jejich skutečné postoje, jelikož debata byla připravena jako cvičný „souboj“, v němž by zaznívaly protichůdné názory. Výchozí teze zněla: „Za krizovou situaci v regionu je zodpovědný především stát Izrael.“ Jedna z dvojic se měla snažit tezi obhájit, druhá vyvrátit.
Studenti se připravovali na diskusi několik týdnů, četli články a konzultovali připravené argumenty se mnou jakožto s vyučujícím, který téma navrhl. Zhruba desítka studentů potom diskusi sledovala.
Domnívám se a vlastně i doufám, že každého tu něco překvapilo. Někoho to, jak široké téma je a jak hluboko do minulosti se dá pro argumenty jít. Někoho nesnadnost hledání argumentů a protiargumentů či jen pouhé jejich formulování. Jiné mohla překvapit samotná fakta, o budování či následné likvidaci židovských osad v Gaze či jejich existence na Západním břehu Jordánu, o brutalitě palestinských teroristů či o působení židovských ozbrojených organizací za 2. světové války i po ní. Cílem bylo především otázku otevřít, prohloubit vnímání kohokoli o daném tématu a promýšlet argumenty. A to se podle nás povedlo.
Martin Bořkovec
Focus na Fokus
V úterý 23. ledna dostala naše škola možnost zúčastnit se natáčení 85. dílu Fokusu Václava Moravce, jehož tématem byla nenávist. Nenávist, která je v určitých oborech všudypřítomná nebo alespoň častější než v jiných. S tím nás seznámili atletka Zuzana Hejnová, teolog a filozof Tomáš Halík, psycholog Radek Ptáček, bývalá politička Magda Vášáryová, vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová a shakespearolog Martin Hilský. V souladu s tématem bylo vybráno i místo konání, kterým byla Novoměstská radnice, v níž se v roce 1483 odehrála Pražská defenestrace.
O detailech, které je při diskuzi zaujaly, se studenti vyjádřili takto:
Napětí a tréma, ale též pocit zadostiučinění, stavy euforie, radosti, smysl pro porozumění i humor, empatie a názor. Takto by se ve zkratce dala shrnout má zkušenost s pořadem Fokus Václava Moravce. Již od samotného počátku akce jsem byl společně se svými spolužáky ohromen zákulisními procesy, zvukařskými zkouškami, ale taktéž nádhernými prostory Novoměstské radnice.
A než by se člověk nadál, přišel již prostor pro kladení otázek. Má otázka směřovala právě k paní Zuzaně Hejnové. Zajímal mne totiž její pohled na udržování a prosazování tzv. olympijské myšlenky, a to s ohledem na dnešní dobu plnou nenávisti. Odpověď paní Hejnové mi přišla velice taktní a bohatá, přičemž byla přirozeně v souladu s hlavními myšlenkami sportovního odvětví.
Vedení školy a paní Zuzaně Hejnové tímto příspěvkem děkuji za umožněnou šanci položit svou otázku a vůbec zúčastnit se této události a věřím, že mne tato zkušenost společně s nově nabytými informace v mnohém posunula.
Jan Růžička, 4.A
Fokusu Václava Moravce jsem se chtěla zúčastnit nejen proto, že tento pořad ráda sleduji, ale také pro tu zkušenost být účastníkem živého vysílání. Vidět naživo všechny přípravy, které živému přenosu takového pořadu předchází, bylo jedinečné. Kromě zajímavých a sympatických hostů mě překvapil i přístup pana Moravce, i v krátkých přestávkách mezi jednotlivými přenosy neboli „bloky“, jak tomu říkají profíci, neztratil svůj šarm a smysl pro humor.
studentka 6.S
Značný strach, tlukot srdce probíjející se až ke spánkům; do hlavy, která je myšlenkami v oblacích, zastavila se na jednom z nich, který oplývá přítomností profesora Halíka v doprovodu M. Hilského, kteří oba vášnivé vytvářejí myšlenkové světy za pomoci mistrného umění slova.
student 4.A
Obecně jsme se tedy setkali s tím, jak odlišně mohou lidé z různých prostředí nenávist vnímat. Také to, že v určité míře je nenávist součástí všech odvětví. Dostalo se nám rad o tom, jak se sami s nenávisti můžeme vypořádat a že vždy nemusí být brána jako vyloženě negativní emoce.
Touto cestou bychom chtěly za všechny zúčastněné poděkovat za obohacující příležitost, kterou nám Fokus poskytl.
Sabina Valentová, Marianna Krutská, a Matilda Svobodová, 6.S
Čtvero ročních období na lyžáku 2.S a 1.A
Čtvero ročních období na lyžáku 2.S a 1.ANebyl by to správný lyžařský kurz, kdyby se neobešel bez problémů. Koneckonců bezmála 60 lidí, jeden autobus, jedna chata a spousta zavazadel nezní jako perfektní pohádka. Nicméně jsme to všechno nakonec zvládli a kurz si užili.
Začalo to ráno 22. ledna tohoto roku 2024, kdy se třídy 2.S a 1.A potkaly před naší krásnou budovou gymnázia a pokoušely se veškeré lyže, přeskáče, kufry a podobně naložit. Nejprve to vypadalo, že nenaložíme ani polovinu lyží a tašek, ale díky naší společné spolupráci se tam všechno nasoukalo. Vyjeli jsme s drobným zpožděním na zhruba 2-3 hodinovou cestu s jednou zastávkou na benzinové stanici. Autobus nás vysadil pod kopcem, na kterém se nacházelo několik chat včetně naší Švýcarské boudy a my po svých vyrazili. Zanedlouho nám dojela i zavazadla. Naobědvali jsme se a po krátké přestávce jsme ještě toho dne vyrazili na „seznámení se sněhem a běžkami“. Každá třída byla na běžkách samostatně. Následovala večeře a volný program až do večerky, která byla v deset hodin.
Bohužel hlavním problémem celého kurzu bylo „kradení lyžařských pomůcek“ díky čemuž jsme druhého dne nestihli ranní skibus a museli lyžovat na Labské, sjezdovce přímo u Švýcarské boudy. Nevýhodou této sjezdovky je, že se zde nachází pouze jedna trať, takže kvůli našemu vysokému počtu nebyla ideální. Proto jsme odjeli na jinou sjezdovku, Medvědín, hned dalším skibusem. Zde jsme lyžovali po jednotlivých třídách a po pár jízdách se naše třída 2.S rozdělila na dva týmy – 2a) a 2b), 1.A podobně. Po rozdělení jsme dojeli přes přejezd mezi Medvědínem a Labskou až k naší chatě a najedli se. Po poledním klidu jsme lyžovali na Labské po jednotlivých týmech. Zbytek dne stejný jako předešlý večer.
Ve středu bylo již od rána velmi nepěkné a lyžařsky neideální počasí – pršelo a všude kolem se vyskytovala mlha. I přesto jsme vyrazili na jednu z nejpěknějších a nejznámějších českých sjezdovek – Svatý Petr. Ale bohužel se ukázalo, že i přes krásně upravené sjezdovky mělo počasí v našich výkonech navrch, a tak se stalo, že se někteří studenti zranili či spadli, proto bylo následně do oběda lyžování dobrovolné (alespoň u skupiny 2b)). Odpoledne se kvůli stále zhoršujícímu počasí nelyžovalo, ale studenti mohli vyrazit na dobrovolné běžkování.
Další problém tohoto výjezdu – špatné počasí. Ve čtvrtek to byl zase vítr, který nás sice nepřipravil o celý zážitek lyžování, ale co se týče všech sjezdovek kromě Labské, ty nám tohoto dne dočista sebral. Na naší lokální sjezdovce to tedy vypadalo takto: obrovské fronty na lanovku, rozježděné sjezdovky v 10 hodin ráno, spousta škol a lyžařských školiček a další „katastrofy“. Když poté těsně před obědem otevřeli Hromovku, sjezdovku vedle Svatého Petra, vypadala velmi podobně, takže jsme to tam po jedné jízdě ukončili a dojeli rozmrzelí zpět na chatu. Odpoledne jsme opět lyžovali na naší staré dobré Labské.
V pátek byly už všechny sjezdovky opět otevřené, takže jsme jich za dopoledne, v rámci jednotlivých skupin, vyzkoušeli hned několik. Kromě Labské (tou jsme jezdili k chatě) jsme sjezdování uzavřeli na Hromovce. Odpoledne na nás čekal další běžkový výlet. Se sněhem to bylo na cestě mizerné, ale i tak jsme si to užili. Spolužáci, co na běžkách stáli podruhé (poprvé v pondělí), se pěkně rozjezdili. Po návratu na chvíli vypadl proud, takže jsme byli na pokojích po tmě. Za chvíli nám to samozřejmě spravili.
Po sobotní snídani jsme se rozloučili s naší chatou a po pořádně zledovatělé cestě šli pěšky dolů. Tam na nás čekal autobus a my tak konečně vyjeli směrem domů. Tentokrát se část tašek vezla v autě, takže v autobusu byla spousta místa. Naštěstí jsme neměli žádný velký provoz, takže jsme přijeli do Radotína bez zpoždění.
A to byl konec našeho lyžáku.
dívčí sekce 2.S
A jak to vidí 1.A?
Dvě třídy, spousta zavazadel, jeden autobus. Odjezd 1.A a 2.S na lyžařský výcvik se neobešel bez problémů. Ale to už víte z článku 2.S. Pojďme tedy dále.
Když jsme si vyšlápli až k chatě, mohli jsme si dát zaslouženou odměnu v podobě vynikající svíčkové. Po poledním klidu následovala první aktivita, a to výlet na běžky. Pro někoho se jednalo o vůbec první běžkování, i tak jsme si to všichni maximálně užili a o ještě lepší náladu se postarali naši hostitelé, kteří nám připravili k večeři smažák.
Po první noci v naší “boudě” následovala také první lyžovačka, ani odchod na skibus se ovšem neobešel bez zádrhelů. Někteří s vybavením z půjčoven totiž začali zmatkovat a hned v několika případech se stalo, že si někdo vzal cizí hůlky, lyže, ba dokonce i přeskáče. Vše se ale nakonec stihlo, byť s odřenýma ušima. Dopolední lyžování na Medvědíně zahalila mlha a silný vítr, odpoledne na Labské se ale vyvedlo lépe.
Středa nám nenabídla úplně nejlepší počasí. Od rána pršelo, což se nezměnilo ani v době našeho lyžování. Tentokrát jsme vyrazili do Svatého Petra, kde také kvůli špatnému počasí bylo minimum lidí. Na chatu jsme dojeli celí promočení, bohužel jak se v následujících dnech ukázalo, v některých případech to neslo nepříjemné následky. Odpoledne jsme dostali kvůli nelehkým podmínkám volno. Kdo chtěl, mohl zůstat na chatě a odpočívat, někdo šel stavět sněhuláka, jiní s profesory vyrazili na běžky.
Čtvrtek přinesl další změnu v počasí, bohužel nás dosti omezila. Vzhledem k silnému větru své lanovky neotevřel ani Svatý Petr, ani Medvědín, a tak nás čekalo celodenní lyžování na Labské. Protože to však byla jediná lanovka, která ve Špindlu jezdila, nahromadilo se tu nespočet lidí. Hodně malých dětí, slalomy mezi ostatními školami…kromě našich nervů nevydržela ani sjezdovka, která se pod náporem tolika lidí dostala opravdu do špatného stavu. Proto někteří odpoledne místo lyžování v tak špatných podmínkách vyrazili na běžky. Tento nápad ale na ledovém podkladu také nepřinesl šťastný konec, jelikož si naše spolužačka Jana při pádu z kopce zlomila zápěstí. Nebyl to však jediný úraz dne, jelikož si naše kamarádka Eliška při odpoledním poježdění na snowboardu skřípla kotník.Poslední den se začaly projevovat důsledky středečního deště, protože hned několik studentů muselo zůstat na chatě s bolestí v krku nebo horečkou. Nás přeživší čekalo dopolední lyžování ve Svatém Petru, kde jsme si to, i přestože bylo hodně lidí, moc užili a lyžařskou kapitolu tohoto výletu jsme zakončili dokonce se sluníčkem. Odpoledne jsme vše zakončili tak, jak všechno začalo – běžkami. Všichni jsme dojeli na stadion na Mísečkách, hrdinové sjeli k lanovce vrátit skipasy a cestou zpět už jsme hráli jen závod s časem, zdali se stihneme vrátit do chaty dřív, než začne pršet, či nikoli. Večer jsme si každý zpestřil jiným způsobem, někteří hráli hry, jiní se sešli v jídelně a společně za doprovodu kytary si zazpívali.
V sobotu ráno jsme se nasnídali, dobalili, vyklidili pokoje a odebrali jsme se k autobusu a vyrazili zpět směr Praha. Cesta zpět už proběhla bez problémů, a tak jsme se po náročném týdnu ocitli zpět před naším ústavem.
Alžběta Žižková, 1.A
Pozvání na maturitní ples
Milí přátelé školy, vypněte telku a naleštěte střevíce. Raději si i zašponujte díry na obleku, protože je to tady. Letošní maturanti gymnázia mají konečně maturitní ples.
Koná se 29. 2. 2024 v Radiopaláci v Praze. Oficiální začátek programu plesu je v 19:20, ale sál bude otevřen už od 18:30. Lístky se dají stále zakoupit každý čtvrtek a každé úterý o velké přestávce.
Všechny Vás srdečně zveme a na již pozvané se moc těšíme.
Gymnázium Oty Pavla a jeho maturanti
Úspěch na mezinárodních soutěžích Fyziklání online a Fyziklání
Chtěl bych se s vámi podělit o zkušenosti z naší nedávné účasti na mezinárodních soutěžích Fyziklání a Fyziklání online.
Fyziklání online
V soutěži Fyziklání online na konci loňského listopadu se tým „Bing chilling“ ve složení Ondřej Sedláček, Václav Jiřišta, Ondřej Voplakal, Matěj Jaroš a Oleksandr Loskot umístil na 56. místě z 263 týmů. Druhý tým ,,Týmus“ ve složení Vít Stružka, Vít Vycudilík, Vilém Hurt, Jan Schmidt a Dominik Zborovjan skončil na 189. příčce z 323 družstev ve vyšší kategorii. Úlohy nám připadaly náročné, ale získali jsme díky nim nejen nové poznatky, ale i cenné zkušenosti při řešení netypických a složitějších úkolů.
Fyziklání
O tři měsíce později, v pátek 16. 2. 2024, jsme se znovu vydali soutěžit – zúčastnili jsme se Fyziklání v PVA EXPO Praha v Letňanech, kde jsme se naživo potkali s několika stovkami týmů z Brazílie, Indie, Nepálu, Singapuru, Vietnamu, mnoha evropských států a samozřejmě i Česka a Slovenska. Oba naše týmy byly vlastně díky dvěma členům ze Slovenska a Ukrajiny také mezinárodní. Soutěž zahájil bývalý učitel fyziky a současný předseda Senátu PSP ČR RNDr. Miloš Vystrčil.
Díky své vytrvalosti družstvo „Rychle jako blesk“ ve složení Matěj Jaroš, Václav Jiřišta, Oleksandr Loskot, Ondřej Sedláček a Vít Vycudilík vybojovalo skvělé 4. místo z celkových 96 týmů. Jejich úspěch nás opravdu namotivoval a ukázal nám, čeho lze dosáhnout tvrdou prací a týmovým duchem. Gratuluji Vám, kluci, k úžasným výsledkům!
Náš tým ,,Týmus“ ve složení Vilém Hurt, Jan Schmidt, Vít Stružka, Ondřej Voplakal a Dominik Zborovjan v soutěži Fyziklání získal 68. místo z 86 ve vyšší kategorii. I přes horší umístění pro nás soutěž byla přínosná a plánujeme se jí zúčastnit znovu, jelikož nás toto klání v oblasti fyziky a spolupráce určitě obohatilo.
Naše pocity
Obě soutěže se nám všem jednoznačně líbily. Otázky byly tvořeny ze všech oborů fyziky, přičemž nejvíce se zaměřovaly na mechaniku. Zopakovali jsme si látku, rozvíjeli dovednosti v řešení obtížných a netradičních úloh a získali jsme další cenné zkušenosti. Jsme si přesto vědomi, že máme ještě mnoho prostoru ke zlepšení, a to jak v znalostech, tak ve skládání týmů. Celkově to však byla skvělá zkušenost, a i když jsme se možná nedostali na vrchol, jsme hrdí, že jsme mohli reprezentovat svoji školu.
Děkujeme všem, kdo nás podpořili, především naší paní učitelce, Mgr. Markétě Mlynářové. Těšíme se na další výzvy, které nás čekají v budoucnosti!
Vít Stružka 5.S
Big Brother is watching you!
Ve středu 21. února jsme s celou třídou navštívili kino Dlabačov, kde jsme zhlédli divadelní hru na motivy románu George Orwella 1984 v anglickém jazyce. Celá hra byla obohacující, a to jak z jazykového, tak i obsahového hlediska, a možná právě proto byl vyprodán celý sál.
Představení bylo moderně pojato a sugestivně zachycovalo totalitní antiutopii Orwellova románu, přičemž obsahovalo i autentické ukázky mučení, jako například topení nebo bití provazy, což nás všechny hluboce poznamenalo. Herci také mluvili srozumitelnou britskou angličtinou. Tento jazykový aspekt povznesl celý náš zážitek a dodal nám alespoň trochu uklidnění během celého dramatického představení.
Představení se nám všem velice líbilo a byli bychom rádi za jakoukoliv další možnost navštívit anglické představení.
Antonín Matoušek, Beata Chlebová 4.S
Anglická debatní soutěž pražských gymnázií
Ve středu 6. března se náš tým ve složení Pavla Rothbauerová (4.S), Oleksandr Loskot (4.S), Lucie Šnoblová (4.S) a Lukáš Bařtipán (2.A) v doprovodu paní profesorky Ledererové vypravil do Knihovny Václava Havla v Praze, aby se společně s týmy z Trojského gymnázia a Gymnázia Jana Palacha zúčastnil debaty v anglickém jazyce.
Ačkoli jsme to tak docela nečekali, tato akce byla na pražské úrovni zcela stejně pohodová jako na té školní. Knihovna měla uvolněnou a přátelskou atmosféru, která nepřipouštěla téměř žádný stres. Všechna témata byla navíc avizována již týden dopředu a potřebné podklady jsme si tím pádem nesli s sebou – před jednotlivými debatami tedy šlo pouze o finální nachystání všech předpřipravených argumentů a jejich uspořádání do smysluplné linie.
Během dne jsme se přiučili mnoho věcí o argumentaci, prioritách i spolupráci. S každou další debatou jsme se cítili jistější a více důvěřovali svým schopnostem, což se projevilo i na našem výkonu.
Bohužel jsme nakonec i přes veškerou snahu nedosáhli na žádnou z medailových pozic, ale zkušenosti, které nám tato akce dala, jsou nedocenitelné a tento částečný neúspěch v žádném případě nedokáže zchladit naše nadšení.
Lucie Šnoblová, 4.S
Odpolední výstava moderního umění
Krátce po čtvrtečním obědě dne 7. 3. 2024 se výtvarná skupina třídy 2.S vypravila do Galerie Václava Špály na výstavu Tváří v tvar od Michala Gabriela. Po rychlém přesunu pomocí MHD jsme měli možnost vidět výstavu moderního umění v netradičním provedení. Nejvíce nás zaujaly exponáty vytištěné na 3D tiskárně a sochy vyrobené ze skořápek ořechů. Každý z nás napsal krátký příběh o jednom ze zvolených děl. Na konci jsme si texty četli a hádali, ke kterému z exponátů se příběh váže. Všichni si užili netradiční odpolední vyučování výtvarné výchovy, bylo to skvělé zpestření dne.
Jan Růžička, Samuel Kvietok, 2.S
Ukázka literární práce – Amálie Sušická: Generace alfa, Libuše Slavíčková: Hluboko v mé mysli
Svačíme dobroty od dofáků – pro dobrou věc
V pondělí 11. 3. 2024 se z přízemí školy začaly linout libé vůně dortíků, koláčů i toustů. Jsme zvyklí na svačinky od maturantů, tentokrát to ale maturanti nebyli. I když i z jejich řad se našli dobrovolníci, kteří pomohli při této akci. A o co vlastně šlo? Od září je několik našich studentů zapojeno v projektu Dofe, kde se věnují rozvoji tří sfér: pohybu, zájmům a dobrovolnictví. S dobrovolnictvím vlastně souvisela i tato aktivita: účastníci Dofe a jejich vedoucí z řad profesorek napekli spoustu dobrot, které prodávali o velké přestávce studentům. Zájem byl nemalý, něco málo se prodalo ještě o přestávce po 3. vyučovací hodině. Všichni byli spokojeni: tvůrci dobrot i konzumenti.
Výtěžek z prodeje (4708 Kč) byl věnován ukrajinskému vojákovi Viktorovi, který loňského roku v bojích s Ruskem přišel o nohy. Cílová částka pro léčbu je sice řádově vyšší, ale jsme rádi, že alespoň touto částečkou jsme jako škola mohli přispět k léčbě ukrajinského hrdiny. Více o Viktorovi viz:
https://www.donio.cz/viktorsuperhumans
Tímto děkuji všem, kteří obligatorní housku se salámem vyměnili za chutné a často i zdravé svačinky, a svým příspěvkem pomohli podpořit dobrou věc. A v neposlední řadě samozřejmě dofákům i nedofákům, kteří věnovali této akci svůj um, čas i peníze a připravili výborné svačinky.
Pavlína Krupová
Roztočme závity 2024
Během týdne, ve kterém si připomínáme Mezinárodní den matematiky (14. 3.), roztáčeli někteří studenti GOPu své závity na ještě větší rychlost než obvykle. Soutěže, která probíhala celý týden, se dobrovolně zúčastnilo 18 žáků a jeden pedagog. Plný počet bodů, a tedy 1. místo za své dovednosti v logickém uvažování při řešení šifer a dalších zajímavých úloh obdrželi žáci z 1.A Alžběta Čápová, Bořek Maxa a Jan Schmidt, 2. místo obsadila Adéla Česáková z 1.S a 3. příčku vybojovala Marie Dobiášová z 2.A. Gratulujeme!
Za vyučující matematiky Šárka Blažíčková
Počítáme s Klokanem
Na naší škole se 22. 3. 2024 konala matematická soutěž Klokan. Soutěže se zúčastnilo 31 studentů kategorie Kadet (1.S, 2.S), 8 studentů kategorie Junior (3.S, 2.A, 4.S), 3 studenti kategorie Student (5.S). Gratulujeme nejlepším řešitelům.
Jitka Frouzová
Po stopách F. Kafky
Ve čtvrtek 14. 3. se němčináři ze 4.A nesešli jako obvykle ve školních lavicích, nýbrž na Staroměstském náměstí. Naše putování po stopách Franze Kafky odstartovala zvonkohra orloje a mohli jsme začít. Nejprve nám paní profesorka Voršilková řekla stěžejní informace u domu „U Minuty“, kde Kafka prožil část svého dětství a všechny tři jeho sestry se zde narodily. Jen letmo jsme nahlédli do budovy, kde momentálně sídlí Skautský institut. Dále jsme pokračovali na náměstí Franze Kafky, které leží na hranici židovského města Josefov a Starého Města. Kafka i mecenáš Maisel zde mají na rohu bustu. Následně jsme navštívili palác Kinských, kde kdysi otec Franze vlastnil galanterii. Poslední zastávkou v okolí Staroměstského náměstí byla budova, ve které se ve 20. století nacházela lékárna „U Jednorožce“. V patře nad touto lékárnou se Franz scházel se svými přáteli, a dokonce i s Albertem Einsteinem. Kdybychom dál pokračovali Celetnou ulicí, našli bychom další budovy, ve kterých Kafka část svého života také prožil, jelikož se jeho rodina často stěhovala. Na to jsme ale už neměli čas, protože nám již v 10 hodin začala v Kafkově muzeu komentovaná prohlídka v němčině. Nejprve nám paní průvodkyně Kuželová vyprávěla o mládí Franze, jeho vztahu s rodiči a v krátkém filmu jsme mohli vidět místa v Praze spojená s Kafkovým životem. Dále jsme se dozvěděli mnoho nových informací o jeho práci a díle, přátelích a komplikovaných vztazích se ženami. Paní průvodkyně se s námi rozloučila vyprávěním povídky „V kárném táboře“ a příběhu Kafkova románu „Zámek“.
Celá exkurze byla plná nových informací a poznatků, které všichni určitě dobře využijeme u maturity.
Viktorie Šejvlová, 4.A
Odvěký nepřítel veřejného projevu
Prezentovat je pro mnoho lidí složitou záležitostí. Mnoho lidí bojuje s trémou a přemýšlí nad vším možným i nemožným, co by se mohlo nepodařit. Ráda bych řekla, že toto přesně není můj případ, bohužel tomu tak ale je. Přišla jsem ale na jednu takovou otravnou pravdu o tom, jak se zlepšovat. Člověk to prostě musí zkoušet do té doby, než se to povede. A nejlepší je, když má jako porotu nezaujaté posluchače. Přesně takovouto příležitost zdokonalit své prezentační schopnosti jsem dostala, když jsem se 25. 3. zúčastnila Studentského projektového fóra pořádaného pražským Gymnáziem Na Zatlance.
Společně s dalšími studenty jsem odprezentovala svůj projekt, při čemž jsem čelila svému odvěkému strachu. I přes obávanou přísnost porotců jsem se tedy rozhodla postavit se před obecenstvo a začít mluvit. Tak jako vždycky, začátek byl nejhorší. Všichni na vás koukají a jediné, co v té chvíli chcete udělat, je vzít nohy na ramena a utéct pryč. I přes všechen stres se mi ale podařilo projev dokončit. Poté následovala druhá část, kde si vzala slovo porota, ptala se na detaily a podala zpětnou vazbu na můj projev. Vesměs to byly pozitivní komentáře, které mi dodaly větší jistotu do budoucna. Jeden z porotců si dokonce mé úzkostné přecházení vyložil jako „taneční kreace“, které sice dle jeho slov nebyly při prezentování příliš vhodné, ale rozhodně prý ozvláštnily zmiňovaný projev.
Závěrem tedy mohu nadšeně říci, že prezentování se pro mě s dalším „veřejným projevem“ stalo o něco jednodušší a moje tréma z dalších podobných vystoupení lehce ustoupila.
Sandra Barčanská, 5.S
Co je vlastně Studentské projektové fórum?
Tato jednodenní akce je určena studentům středních škol a jedná se o nesoutěžní přehlídku studentských prací. Co je možné prezentovat? Může to být školní i mimoškolní projekt, něco, čemu studenti věnovali v předchozím školním roce nadstandardní čas a energii, co sami považují za přínosné, užitečné či hodno zveřejnění. Účastníci jsou rozděleni do dvou sekcí: přírodovědně-technické a humanitní. Každý příspěvek trvá 15 minut, stejný čas je věnován reflexi od poroty. Porota přitom hodnotí nejen věcnou stránku věci, ale i prezentační dovednosti, flexibilitu a pohotovost studentů.
Studenti zde mají možnost prezentovat svou práci před širším publikem, zlepšit si své prezentační dovednosti, získat zpětnou vazbu od odborníků a vysokoškolských pedagogů. Prezentovat může jedinec nebo i skupina: v minulých letech naši studenti např. prezentovali projekt 100leté výročí republiky, studentský časopis Tragopan, Ester Horálková představila svůj kreativní literárně-výtvarný přístup k interpretaci beletrie.
Pavlína Krupová
O ženách a jiných lidech
Minulý pátek (12. 4. 2024) se v učebně H1 konala další Filmová noc, tentokrát na téma feminismu a postavení žen ve společnosti.
Jako první jsme zhlédli film Sufražetka, který nás zanesl do Anglie na začátku minulého století mezi ženy, které bojovaly o volební právo. Dalším filmem byly The Hours, temné a dějově i myšlenkově složité psychodrama. Zachycoval tři časová období, která propojila nesmrtelná Virginie Woolfová se svým románem Paní Dallowayová. Posledním filmem pátečního večera byla Barbie, která nám dala nahlédnout do Barbielandu, nablýskaného, ale zjevně nedokonalého, světa.
V sobotu, přestože naše řady prořídly, jsme po snídani pokračovali islandským filmem Žena na válečné stezce a jako poslední následoval snímek Problémissky, který pojednává o soutěži krásy v 70. letech a protestech, které se okolo ní děly.
Každý z filmů vnesl do následných diskusí zajímavé podněty, které jsme společně probírali. Pohledy na danou tematiku se často lišily, a tak bylo zajímavé slyšet názory ostatních, což ve výsledku pomohlo lépe si utřídit vlastní myšlenky nebo se přes ně dostat k dalším vzdálenějším tématům.
Oba dny jsme prožili v přátelské atmosféře, kdy jsme, jak studenti, tak profesoři, složili zbraně a užívali si společně strávený čas.
Julie Niedermayerová, 2. A
GOP ON TOP aneb jak běžci z GOP ovládliPrahu
Psal se 23. duben 2024 a na výstavišti v pražských Holešovicích se na Juniorském maratonu 2024 sešel tým běžců z radotínského gymnázia, aby se utkal s ostatními pražskými gymnázii. Tým sestavil pan profesor Dostál následovně: Claudia Aldrovandi a Amélie Klajmonová ze třídy 3.S, Anežka Sladká z 5.S, Prokop Diviš ze 3.S, Oleksandr Loskot ze 4.S, Matyáš Urban z 5.S, Filip Nemšovský ze 3.A a trojice maturantů David Andronikov, Lukáš Michálek a Michal Starý z 6.S. Jako náhradníci byli připraveni naskočit Anna Čechová z 1.A a Jan Růžička ze 4.A. Každého běžce čekaly cca 4 kilometry, celková trať dávala 42 km, tudíž byla rozdělena na 10 štafetových úseků. Na místě bylo 97 pražských škol a 20 škol ze Středočeského kraje. Z Prahy postupovaly do finále první tři týmy.
Závod rozběhl Filip Nemšovský, který skvěle napravil svůj pozdější příchod, a to předávkou na 2. místě celkově, ale na 1. místě z pražských škol. Úsek rozběhl rychleji, pak se stáhl a v klidu se držel za Ondřejem Hoškem z dobříšského gymnázia. Díky velmi dobrým výkonům Matyáše Urbana a Anežky Sladké náskok dokonce následující úseky narůstal, a to až ke dvěma minutám. Anežka předala Oleksandru Loskotovi, který, jak sám s úsměvem říká, má raději sprinty, ale vydal se ze všech sil a náskok udržel, předal Amélii Klajmonové, která výborným výkonem znovu navýšila náskok, a to až ke třem minutám. To už pan profesor nadšením takřka skákal, ale nechtěl nic zakřiknout. Ovšem když Prokop Diviš i Claudia
Aldrovandi náskok na 2. místo udrželi, a na nepostupující 4. příčku navýšili svými výkony náskok na 5 minut, tak už se začínalo decentně slavit. Poslední tři úseky obstarali loučící se David Andronikov, Lukáš Michálek a Michal Starý. Všichni tři předvedli své nejkvalitnější výkony a i přesto, že ostatní školy poslaly ty největší zbraně, nátlak ustáli a Michal Starý přiběhl do cíle na prvním místě s náskokem 35 sekund na druhý tým „Nerudní běžci“ a mohlo se začít slavit naplno.
Svůj úsek nejrychleji zdolal Filip Nemšovský za 11:48.6, čímž získal 4. místo ze všech běžců na místě, a na 1. místo v Praze, do nejlepší desítky se podívali také Amélie Klajmonová, která byla díky času 14:02.2 druhá v Praze a 3. dohromady se Středočeským krajem a Matyáš Urban časem 12:04.9, ten byl jedno místo za Filipem. Ovšem bez dalších skvělých výkonů by kvalitní výsledek nebyl, a tak je potřeba poblahopřát všem běžcům k historickému úspěchu a postupu do finále, které se uskuteční v rámci pražského maratonu již 5. 5. a na který naši běžci jen tak nezapomenou, stejně jako na postupový den.
Matyáš Urban, 5.S
Dějepisné déjà vu
V posledních letech se nám v Dějepisné soutěži gymnázií dařilo, každým rokem jsme své nejlepší umístění o něco vylepšovali a loni v listopadu jsme dosáhli svého (snad opět jen prozatímního :-)) maxima – devátého místa v celostátním kole, kterému předcházela výhra v kole krajském.
O to lépe se nám chystalo na další ročník zahájený krajským kolem a o to obtížnější bylo loňské prvenství v něm obhájit.
Na předsoutěžní válečné poradě náš tým ve složení Adéla Bednářová (5.S), Eliška Lukavská (5.S) a Dominik Tvaroh (3.S) s panem profesorem Cieslarem probral bojovou taktiku pro dějepisné klání, tentokrát zaměřené na evropské dění mezi lety 1975 až 2000.
V den D, tedy 3. 4. 2024 se nám na Gymnáziu Jana Patočky, kde se soutěž již tradičně konala, všechno sešlo a na většinu otázek týkajících se nejen politiky, ale i sportu a kultury jsme znali odpověď.
Pak nastala dvouhodinovka napjatého čekání na výsledky vyplněná nesčetnými pokusy o odhad našeho skóre.
Tyto předběžné propočty sice poskytovaly naději na postup do celostátního kola, ale velmi silná konkurence pro změnu naznačovala vyrovnaný souboj.
A při vyhlašování výsledků se to potvrdilo – třetí i druhé místo obsadila gymnázia se ztrátou pouhých 15 a 11 bodů z možných 154.
Po chvilce zatajování dechu jsme ovšem vyslechli, že Gymnázium Oty Pavla stejně jako loni bere vítězství, a my tak téměř přesně po roce zopakovali svůj triumf, i když – nutno podotknout – tentokrát o poznání těsnější.
A radost nám udělala nejen výhra – potěšila nás i malá ztráta 9 bodů a pomyslné třetí místo v porovnání s dalšími 297 gymnázii z České i Slovenské republiky.
Teď nás tedy čeká listopadové finále soutěže, ve kterém jsme minule vybojovali devátou pozici, a nezbývá nám tak než brzy oprášit doporučenou literaturu a doufat, že stejně jako loni skončíme „bez ztráty desítky“.
Eliška Lukavská, 5.S
Po stopách Karla IV. aneb 1.A na Karlštejně
V úterý 7. 5. 2024 se naše třída 1.A vydala na literárně-historickou exkurzi na blízký Karlštejn. Třída byla rozdělena na 2 skupiny po 15 lidech. Každý ze třídy měl partnera do dvojice, se kterým připravoval před výletem mluvní výstup o určité části nebo zajímavosti Karlštejna. Témata pro skupiny byla pestrá: od architektonických zajímavostí, jako je například umělá cisterna na vodu (studna, která byla velkým hradním tajemstvím), až po vyprávění o Karlově vztahu se svatými a jejich ostatky.
Z nádraží jsme vyrazili okolo 12:30 a o pouhých 30 minut později už jsme byli v údolí. Cesta nám nakonec vyšla krásně, celý den sice pršelo, ale když jsme vyšli, počasí se trochu zklidnilo a my jsme se obešli už bez deštníků. Po zdolání kopce jsme měli patnáctiminutové okénko na vydýchání, abychom pak měli dost energie na zdolávání Karlových karlštejnských schodů. Když 1. skupina vyrazila na prohlídku, my jsme se pustili do našich mluvních výstupů. Po třiceti minutách jsme se mohli po Karlštejně projít i my, a to na 100 plných minut. Hrad byl krásný, a i když jsme ho někteří už několikrát viděli, byl to zážitek velmi povznášející. Bylo to hezké odpočinkové odpoledne, zakončené ještě posledním mluvním výstupem ve vlaku (v první skupině jsme byli moc ukecaní a time management není naše silná stránka).
Klementýna Smolová, 1.A
GOP NA PRAŽSKÉM MARATONU
5. 5. 2024 se běžci GOP pod vedením pana profesora Tomáše Dostála zúčastnili, díky postupu ze semifinále, štafety v rámci pražského maratonu. Jednotlivé úseky byly rozděleny na tratě, a to s délkou 4 km, vyjma posledního, který byl 6 kilometrů dlouhý.
Studenti měli sraz v centru hlavního města již v 6:45. Sešli se: Claudie Adrovandi, Amélie Klajmonová (obě 3.S), Anežka Sladká (5.S), Matouš Holub (3.S), Oleksandr Loskot (4.S), Matyáš Urban (5.S), David Andronikov, Lukáš Michálek, Michal Starý (všichni 6.S) a Jan Růžička (4.A). Bohužel týmu chyběl elitní běžec Filip Nemšovský, ale náhradník Jan Růžička záskok zvládl. Startu závodu se zhostil ze strany našeho týmu Matyáš Urban. Vybíhalo se v rámci první vlny, tedy s favority maratonu z Afriky, a závodníci štafety se drželi obstojně. První úsek vedl ze Staroměstského náměstí přes Malou Stranu, Karlův most a Mánesův most. Druhý úsek vedl Jan Růžička, který proběhl po nábřeží Edvarda Beneše a předával za Libeňským mostem. Třetí Anežka Sladká dovedla štafetový kolík po druhé straně řeky k Čechově mostu. Následně Oleksandr Loskot proběhl přes Staroměstské náměstí na náměstí Republiky a zamířil přes Národní na Jiráskův most a předával na Palackého mostě. Amélie Klajmonová si udělala kolečko pod Nuselským mostem a předala Matouši Holubovi, který běžel do Podolí a zpět. Následně byla připravena Claudie Aldrovandi, ta přeběhla Palackého most a proběhla Strakonickou až na konec Císařské louky. Zde byl připraven Michal Starý, který běžel zpět do centra podél řeky a po překonání mostu Legií předal u vodárenské věže Lukáši Michálkovi. Ten překonal Mánesův most a kilometr před Libeňským mostem předal Davidu Andronikovi, který překonal Libeňský most a vrátil se do centra, kde proběhl Pařížskou ulicí a na Staroměstském náměstí, za potlesku všech přihlížejících, dokončil štafetu na 23. místě, a to v čase 2:54:04 se ztrátou 23:48 na první Jilemnici.
Pro naše běžce byla atmosféra pražského maratonu obrovským zážitkem, který si budou dlouho pamatovat. Běžci i pan profesor již vyhlížejí příští ročník a chystají se na pokus o obhajobu vítězství v semifinálovém kole.
Matyáš Urban, 5.S
Kácovské soustředění těsně před maturitami 2024
Tentokrát jsme nejeli do neznáma, ale nějaká ta překvapení se přece jenom konala. Už jenom cestování po české železnici je zážitkem. A nemyslím jen malebnost krajiny vůkol, o rozmarech májového počasí ani nemluvě, ale také třeba náhradní autobusovou dopravu, obsluhovanou pracovníky ne úplně nadšenými z nestandardních situací.
Na nádraží jsme nakonec dorazili včas, ten příšerný déšť ustal vteřinu před Kácovem. Na místě už byl nachystaný můj hodný muž, aby z nádraží odvezl objemnější zavazadla, kytary a hlavně varhany, s těmi je vždycky největší potíž. Kácovští nás už čekali, a ledva se pěvci usalašili ve čtyřech útulných srubech, zkouška mohla začít. A taky začala, a otevřela tak vlastně docela monotónní program. Tedy nácvik, nácvik, nácvik, intonace, rytmus, texty, hlasová cvičení, s pianem (konkrétně skvělým jazzmanem Matoušem) i a capella. V tomto duchu jsme pokračovali od pátečního dopoledne do nedělního oběda.
Ano, mezitím jsme také chodili občas trochu spát, skvěle, ale zcela skvěle jsme se stravovali, vypíchla bych mimo jiné vynikající domácí svačinky, snídaně jak v pětihvězdičkovém hotelu…Personál ochotný a sympatický. Prostor pro všechny možné aktivity, kupříkladu volejbal, ping pong, šipky. Leccos jsme využili. Po večeři byla hudba nahrazena hudbou. Trochu jinou, kolem stolu provozovanou. Včetně bývalých členů souboru, našich milých absolventů dorazivších v sobotu, nás zpívalo mnoho, konkrétně všichni, tedy odhadem 28 jedinců. Ale jedinců z jednoho těsta, jedinců spolu ladících. Prostě sbor!
Program na obě nadcházející vystoupení jsme připravili, jak to jen nejlépe šlo. V neděli po obědě se opět objevil manžel, aby odvezl varhany do Prahy a kytary a jiný materiál na nádraží. V neděli se změnilo počasí, už od včerejška je krásně, inu, jak to o maturitním týdnu bývá. A my můžeme směle pozvat svoje příznivce do Clubkina v Černošicích na koncert v rámci mezinárodního festivalu Jazz Černošice 2024. Konkrétně 29. 5. od 19:00. A hned ve čtvrtek 30. 5. zazpíváme od 16:00 v aule v Radotíně maturantům při předávání maturitních vysvědčení. Srdečně zveme!
Michaela Šreinová
Přečti a natoč 2024: Muž a žena
Ve čtvrtek 9. května 2024 se v aule základní školy konal již čtvrtý ročník filmového festivalu našeho gymnázia. Diváci měli možnost zhlédnout 9 krátkých filmů z amatérských dílen našich studentů, aby následně rozhodli, který z nich je podle jejich mínění ten nejzdařilejší. Každá třída (kromě 4.A a 6.S, letošních maturantů) mezi nimi měla svého zástupce, takže žádný ročník nepřišel zkrátka. Jedna třída měla dokonce na „startovací listině“ zástupce dva.
Filmovým odpolednem nás provázeli Lukáš Bařtipán (2.A) a paní profesorka Krupová.Téma letošního festivalu a tím pádem i všech promítaných filmů bylo „MUŽ A ŽENA“, a ačkoli by se tedy mohlo zdát, že byli studenti ve své tvorbě omezeni, podařilo se obsáhnout nejen všechny literární formy (prózu, poezii, drama), ale i celé dějiny lidstva, a to od Adama a Evy až po druhou světovou válku. Příjemně široký byl také rozptyl zpracování vybraných literárních děl, neboť k němu každá tvůrčí skupina přistoupila zcela jinak. Diváci měli tedy rozhodně z čeho vybírat. V elektronickém hlasování nakonec s výrazným náskokem vyhrál tým třídy 2.S s technicky precizním zpracováním Romea a Julie, druhou pozici získaly dívky z 2.A s Erbenovou Lilií a bronz získala novela Petr a Lucie (s pasážemi ve francouzštině) z dílny 4.S.
Na všech filmech bylo vidět, že se tvůrci opravdu snažili a svým snímkům věnovali spoustu času. Samozřejmě se i ve finálovém kole vyskytly nějaké ty chyby, ale alespoň se máme kam posouvat.
Poučeni, pobaveni a povzneseni letošním ročníkem s nadějí už vyhlížíme ten další!
Lucie Šnoblová, 4.S
Matematický náboj
V půlce dubna se náš tým zúčastnil soutěže Matematický náboj. Juniorský tým ve složení Vít Vycudilík, Michal Bláha, Matouš Národa, Matěj Jaroš a Oleksandr Loskot dosáhl 84. místa z 200 týmů v České republice. Seniorský tým ve složení Ondřej Sedláček, Barbora Sedláčková, Vít Stružka, Karel Buršík a Matyáš Urban skončil na 95. místě z 146 družstev ve vyšší kategorii. Úlohy byly náročné, ale poskytly nám nové poznatky a cenné zkušenosti při řešení netypických a složitějších úkolů.
Naše pocity
Tahle soutěž nás velice nadchla. Otázky pokrývaly všechny oblasti matematiky. Zopakovali jsme si látku, rozvíjeli dovednosti v řešení obtížných a netradičních úloh a získali další cenné zkušenosti. Uvědomujeme si, že máme ještě mnoho prostoru ke zlepšení, a to jak ve znalostech, tak ve skládání týmů. Celkově to však byla skvělá zkušenost, a i když jsme se možná nedostali na vrchol, jsme hrdí, že jsme mohli reprezentovat naši školu v této soutěži.
Děkujeme všem, kdo nás podpořili, zejména naší paní profesorce, Mgr. Martině Chamrové.
Těšíme se na další výzvy, které nás v budoucnosti čekají!
Vít Vycudilík, 2.A
Souboj robotů na půdě ČVUT
Dne 25. 4. 2024 se tříčlenný tým GOP jménem Kámen zúčastnil robotické soutěži na technické fakultě ČVUT, konkrétněji na Karlově náměstí.
Přípravy začaly asi dva měsíce před soutěží, kdy se zveřejnila úloha, ve které se třídily barevné kostky. První model robota byl během týdne postaven, ale jeho verze byly po dlouhou dobu upravovány, jelikož bylo nutné ladit různé chyby, které by mohly něco ohrozit. A tak to postupovalo každý týden, až do posledního dne před soutěží. Spousta volných odpolední, hodin informatiky a tolik utraceného volného času, který byl nucen obětovat převážně Samuel Kvietok a Michal Solovjov. Poslední test před osudným dnem proběhl bez jakékoliv chybičky. Tým Kámen byl tedy připraven se utkat proti dalším 42 týmům z dalších různých škol a gymnázií.
Ve středu 25. 4. 2024 se tým sešel na Karlově náměstí asi hodinu a půl před začátkem. Byl tedy čas na vyzkoušení robota na hrací ploše, kde se bude soutěžit. Ze tří zkoušecích pokusů se povedl jeden, a tudíž se musely chyby co nejrychleji opravit. No, a pak to začalo. Tým Kámen šel na první pokus. Ještě je potřeba dodat, že každý tým měl celkem tři pokusy na dosažení co nejlepšího výsledku. Kostky se dávaly do různých zásobníků, za které se získávaly body. Ale zpět k našemu týmu. První pokus se bohužel nezdařil, ale byla vyvinuta velká snaha o pokus naleznutí chyby, kvůli které tým Kámen nedostal žádný bod. Při druhém pokusu byla obrovská naděje k získání velkého počtu bodu, ale o pár milimetrů body utekly. Při posledním pokusu se robot zbláznil a vyjel z trasy, na kterou byl naprogramovaný. S velkým zklamáním tým Kámen odešel a každý z týmu si potom jel domů, svou vlastní cestou.
Ale k závěru bych chtěl moc poděkovat Samuelovi, jenž nad robotem strávil nejvíce času, pro kterého byla prohra asi nejtěžší. Dále bych chtěl také poděkovat Michalovi, který pomohl převážně z programátorské stránky. Také je třeba poděkovat paní profesorce Chamrové, která tam s námi byla a dávala nám spoustu pozitivní energie, za což moc děkujeme. No, a pak jsem tu já, Matouš, který aspoň napsal tento článek.
Matouš Toman, 2.S
Odstartuje v Plzni raketa?
V úterý 14. května jsme se v rámci semináře z fyziky vypravili navštívit Západočeskou univerzitu v Plzni. Nebyla to naše první exkurze do Plzně, do areálu univerzity jsme se měli možnost podívat již v prosinci, kdy jsme jeli podpořit naši spolužačku Sandru Barčanskou a její projekt, který vytvořila během programu ScienceFEL.
Tentokrát jsem se ale vypravili přímo na odborná pracoviště FEL a prohlédli si laboratoře, které jsou přístupné jen studentům studujícím daný obor na fakultě. Bylo krásné, že lidé, kteří nás po škole provázeli, byli do svého oboru, jak se říká, „zažraní“. Jejich výklad byl o to více zábavný a my jsme se tak dozvěděli mnoho nového o hybridních raketových motorech, smart textiliích a jejich využití v praxi anebo o laserovém řezání dřeva. Obzvlášť přednáška o raketových motorech byla velice zajímavá, studenti místní fakulty zde pracující na odstartování rakety s hybridním motorem. Pokud se jim to vydaří, bude se jednat o historicky první funkční raketu tohoto typu na našem území.
Aby toho nebylo málo, po obohacujících přednáškách na FELu jsme se přesunuli do Techmania Science Centra, kde jsme si celé centrum náležitě prohlédli. Tato prohlídka ovšem nebyla úplně zadarmo a každý student si musel v Techmanii vybrat čtyři pokusy z různých fyzikálních odvětví a vypracovat na tyto pokusy projekt. A kdo ví, možná některé tyto projekty bude v budoucnu možné vidět v učebně fyziky.
Po celém dni v Plzni jsme se do našeho gymnázia vrátili zase o něco vzdělanější, nabiti informacemi a poznatky, ke kterým bychom se během běžné výuky nedostali.
Adéla Strejčková, 5.S
Columbella na festivalu Jazz Černošice a rozdávání maturitních vysvědčení
Moje milé pěvecké těleso, byvši perfektně připraveno pekelně pilnou prací na soustředění v Kácově, ze sebe vydalo v týdnu těsně přiléhajícím k maturitám skutečně vše. Sešlo se toho letos hodně najednou, ale snad mohu optimisticky tvrdit, že jsme to zvládli.
Významný byl pro zpěváky mezinárodní festival Jazz Černošice 2024. Já tam už Columbellu dirigovala, a dokonce nejednou, ale ze současných pěvců, ani těch nejstarších, v Clubkině ještě nezpíval nikdo. Je to prima akce, spojující vystoupení mezinárodně uznávaných kapacit jakož i amatérských sdružení. Před námi zpíval velmi mladý sbor Mifun Bernsteinovy melodie s doprovodem klavíru. Podium bylo slušně nazvučené, velmi osvětlené, a tedy i vyhřáté, piano naladěné a opravené, praktikábly k dispozici. Když děti skončily, zjistila jsem, že se s jejich dirigentem už znám. Ano, odsud, z doby asi před deseti léty…
Náš program začal dle dohody v 19:00 a zpěváci se činili fest. Bez instrumentálních vsuvek či dlouhých řečí. Stáli tam (tedy kromě jednoho dočasného invalidy), zpívali, usmívali se a potili minimálně 70 minut. Jsou to borci, mají vážně páru. A to předváděli i jisté pohybové kreace… V sále bylo tma a pozorné ticho. Byla jsem velmi překvapena a úžasně potěšena, že když se rozsvítilo, zjistila jsem, že tam je i publikum! Moje paní šéfová, bývalí studenti, někteří z nich ochotně nahrávku pořizující, kamarádi, jeden převýznamný bývalý člen Honza, takový pilíř našeho společného muzicírování, minulého, současného i budoucího. Také množství rodičů a přátel sboru, asi taky Černošičtí. Prostě plno! Koncert byl náročný, tuším, že hlavně pro mě, snad na mě absenci odpočinku během uplynulých čtrnácti dní diváci moc nepozorovali. Nicméně můj pocit z vystoupení, možná protože jsem ještě neslyšela nahrávku, je víc než pozitivní. Zvuk vyrovnaný, prosadili se i ti dva hrdinní tenoři, hlasy se zjevně vzájemně slyšely, Matouš u klavíru je prostě čaroděj… Potlesk zněl upřímně. A docela dlouho. Na závěr jsme si ještě moc pěkně popovídali před zavřeným Clubkinem.
Hned následující den zpívala Columbella v radotínské aule při předávání maturitních vysvědčení. Pěkná akce, pro zpěváky ale po těch náročných Černošicích trochu dlouhá. Na generálku do hudebny přicházeli postupně, jak dopisovali nejrůznější testy, takže zpočátku se nebyli schopní probrat ani naladit, tím spíš sladit. Znělo to strašně, nešlo to, jednu pěknou skladbu jsem musela vyměnit… No hrůza! Pak se to ale nějak zlomilo, dorazila i děvčata doprovázející spřátelené Němce po Praze, poslední vytestovaní a vyzkoušení a nálada se změnila. Přesně v půl jsme byli před aulou. Ale, jak to poslední dobou zažíváme, budova byla zamčená a klíčník nikde. Naposledy se nám to stalo před vánočním koncertem. Vydrželi jsme, panice nepropadli. Svým sborovým zpěvem vystřídali vystoupení všech řečníků, paní ředitelky, pana starosty, obou třídních. Když jsem utíkala na další akci, maně jsem zaslechla slova chvály i díků od publika, předpokládám od rodičů absolventů.
Mám velkou radost ze svého sboru. Jsou skutečně moc šikovní, a stále se zlepšují. Zpívají i sóla. A dobře! Mám nejen radost, jsem na ně přímo hrdá! Nejen kvůli hudebním kvalitám. Jsou to báječní lidé a skvělá parta. Děkuju vám, přátelé.
Michaela Šreinová
GOP u Ignáce aneb varhanní koncert v kostele
Poprvé v historii našeho gymnázia navštívili skoro všichni stávající studenti, konkrétně šest tříd i s náležitým počtem kantorů, kostel svatého Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí. Za účelem poznání varhan a varhanní hudby. Obsadili jsme tuto památku prakticky beze zbytku na tři a půl hodiny. Celá akce byla domluvená se skvělým varhaníkem, skladatelem a dirigentem Tomášem Pindórem.
Sotva se všichni usadili, a mimochodem tak obsadili celý obří a nádherný prostor, ozvala se (pochopitelně) Bachova Toccata a fuga d moll. Skoro nově rekonstruované varhany mají naprosto ojedinělý zvuk, hudba vyplnila celý prosvícený barokní chrám (a snad i mnohá srdce). Pak pan varhaník sestoupil z kůru a seznámil studenty s fungováním a historií nástroje. Představil taky další program. Slyšeli jsme díla francouzských skladatelů Césara Francka, Marcela Duprého a Léona Boëllmanna. Skladby byly vybrány tak, aby studenti poznali možnosti královského nástroje a taky jeho použití v různých uměleckých
epochách. Nevím jak ostatní, ale já byla nadšena, Gotická svita Léona Boëlmanna mě přímo uchvátila. Pak pan Tomáš Pindór odpovídal na otázky zvídavým studentům, ukazoval jednu prý malou píšťalu vypadající jako roura do komína, popisoval nejmenší a největší píšťaly… Šokující. Od několika milimetrů po 19 metrů a tunu váhy (tu obrovskou pochopitelně nenajdete u Ignáce, ale v jakémsi obchodním centru v Americe…). Potom se studenti podívali i na kůr, poslouchali improvizace na svoje navržená témata vylosovaná z klobouku žáka z 1. A, filmovou hudbu na přání… Dívali se varhaníkovi pod ruce, na nohy mrštně přebíhající po pedálech. Taky si nechali vysvětlit, jak fungují rejstříky, žaluzie, prostě jak se to dělá. Statečnější si na nástroj i zahráli. Společně jsme pocítili vibraci při fff nejhlubšího pedálu. Ano, kůr se nám chvěl pod nohama.
Hudební zážitek korunovala krátká historická přednáška profesora Cieslara. O kostelu, o jezuitech, o Ignácovi z Loyoly. O vyváženém a nezkresleném vnímání složitých období. O baroku. Bylo to moc zajímavé.
A to ještě není všechno. Musím a chci říct, že mě moc potěšilo chování studentů. Byli slušní, milí a zvědaví. Neklidní jen minimálně. Pan varhaník je pak chválil, bavilo ho se o svoje umění a vědomosti podělit s takovými prima lidmi. Doslova mi řekl, že jsou moc fajn a asi i dost dobře vedení…
Michaela Šreinová
Němečtí studenti v Praze
(2. část výměnného pobytu s partnerským gymnáziem ve Wurzenu)
Tentokrát bylo naší hostitelskou povinností vyzvednout naše německé přátele na autobusovém nádraží na Florenci a bezpečně je dopravit do Radotína. Následovala prohlídka školy a jejího okolí. Podle rozvrhu jednotlivých studentů pak proběhla výuka s účastí německých partnerů v odpoledních vyučovacích hodinách. Poté se mohli všichni ubytovat ve svých hostitelských rodinách. Večer jsme strávili společně v okolí řeky Berounky.
V úterý nás dopoledne čekala výuka a oběd ve školní jídelně. Potom jsme vyrazili do centra našeho hlavního města, kde jsme navštívili Obecní dům a během komentované prohlídky v němčině jsme měli možnost obdivovat Smetanovu síň a další bohatě zdobené salonky. Zbytek odpoledne jsme věnovali procházce po Starém Městě a atrakcí byl určitě i výjezd lanovkou na Petřín. Poté jsme se všichni sešli na večeři v restauraci Vinohradský Parlament, kde jsme tento náročný den společně zakončili.
Následující den jsme se autobusem vydali na celodenní výlet do města Mělník a jeho okolí. První zastávkou byla pověstmi opředená hora Říp, na jejímž vrcholu nás čekala zajímavá historická přednáška v rotundě sv. Jiří. Po sestupu jsme dojeli do již zmíněného Mělníku, kde jsme měli šanci vidět soutok řek Labe a Vltavy. Pak jsme se zúčastnili prohlídky jedné z dominant města, a to Lobkovického zámku Mělník. Poté část z nás jela na černošický jazzový koncert, kde mimo jiné vystoupil i náš pěvecký sbor Columbella. Později večer jsme se ještě setkali v Radotíně a zahráli si nezapomenutelnou hru plážového volejbalu.
Ve čtvrtek jsme se po dvou hodinách ve škole a dvouhodinovce tělocviku vydali do Klementina. Tentokrát v angličtině jsme absolvovali prohlídku prostorami s barokní knihovnou a Astronomickou věží, z níž se nám naskytl dechberoucí výhled na celou Prahu. Pak následoval volný program, který byl skvělou příležitostí k nákupu upomínkových předmětů, ochutnávce tradičních i netradičních jídel nebo jen kochání se krásami metropole. Týden jsme zakončili v restauraci Sejmor Pub společnou závěrečnou večeří.
Poslední den jsme ještě společně posnídali ve škole a poté doprovodili naše německé partnerské studenty na nádraží, kde jsme se museli rozloučit. Celou výměnu, podzimní i jarní část, jsme si moc užili a doufáme, že se s našimi německými přáteli budeme potkávat i v budoucnu.
Ondřej Holeček a Jakub Růžička, 5.S
Sbírka pro Klokánka
V týdnu od 13. do 17. května tohoto roku proběhl na naší škole charitativní sběr oděvů, obuvi, hraček, knížek a dalších užitečných věcí pro nadační fond KLOKTEX help. Reagovali jsme tak na jejich písemnou prosbu, ve které zmiňovali nedostatek výše zmíněného.
Dary jsme zaplnili téměř celou jednu místnost ve školním suterénu.
Všem rodinám studentů a učitelům, kteří do sbírky přispěli, děkuji, že jim nejsou lhostejné osudy potřebných lidí v naší zemi.
Jana Stenská
Sázavská pohoda s CK Povoda!
Minulý týden třída 3.A absolvovala klasickou GOP aktivitu, jíž je sjíždění malebné řeky Sázavy. Díky skvělé CK Povoda a ještě lepšímu instruktorovi Kemovi, za doprovodu pana profesora Dostála, paní profesorky Stenské a pana profesora Skály jsme zažili náramný týden v benešovské přírodě. Naše dobrodružná trasa vedla z Ledečka, kam jsme se v pondělí vydali vlakem, přes Sázavu, Zlenici, Týnec nad Sázavou a naši konečnou, Pikovice.
Ačkoliv byla pondělní podoba Sázavy poněkud odstrašující, když jsme se museli horko těžko drápat skrz stromy a kameny nad nejbližší jez, páteční peřeje a krásně tekoucí voda za to všechno utrpení stály. A když nás v průběhu týdne znavil dlouhý olej či nás znepokojila nemilá přeháňka, měli jste vidět ty úsměvy na tvářích, když jsme na poledním menu spatřili smažený sýr s hranolky! Každý večer po lahodné večeři z místních restaurací se nám o program u ohně postarali naši skvělí kytaristé, v čele s panem profesorem Skálou.
I přes neskutečných 64 kilometrů v pádlech a 21 překonaných jezů se ani jedna posádka necvakla, čímž trháme GOP rekord (samozřejmě kvůli našim profesionálním lodím Samba, jak tvrdí pan profesor Dostál).
Velké díky všem profesorům a Kemovi, bylo to bájo.
Tě šplouch, GOPáku!
Natalie Karásková, 3.A
Co běžně oči nevidí
Co se skrývá v jogurtu, jak vypadá karcinom a co jsou to vlastně plísně? Tak přesně na tyto otázky jsme my, skupina pěti nadšenců chemie a biologie z 1.A, dostali ve čtvrtek 20. června odpovědi. Vypravili jsme se totiž s panem profesorem Ryvolou na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Zde byl pro nás připraven zhruba čtyřhodinový program zaměřený na mikrobiologii, kterým nás provedly dvě studentky této fakulty.
V laboratoři jsme měli možnost si detailně pod mikroskopy prohlédnout nejrůznější mikroorganismy a nechyběl ani podrobný výklad a prezentace od našich průvodkyň.
Na exkurzi bylo skvělé hlavně to, že kromě vyslechnutí zajímavého výkladu jsme si vše sami vyzkoušeli. Podle instruktáže jsme si například sami připravili kolonii bakterií tak, abychom byli schopni ji pod mikroskopem vidět. A jak jsme to vlastně udělali? Nejprve jsme museli bakterie vysušit u kahanu a poté třikrát obarvit speciálními látkami. Dále jsme také nanášeli na podložní sklíčka kolonie kvasinek a dalších mikroorganismů.
Aby nám nezůstaly pouze abstraktní vzpomínky, připravily si pro nás naše průvodkyně dva pokusy, které jsme si mohli odnést domů a pozorovat. Prvním z nich bylo „kreslení kvasinkou“. Pokus spočíval v tom, že jsme nanesli na živnou půdu (agar – polysacharid vyrobený z červených řas) trochu kultury kvasinky SPORIDIOBOLUS, což je kvasinka, která je schopna střílet své spory až na vzdálenost desítek milimetrů. Poté jsme misku s agarem přiklopili druhou miskou, zalepili a doma pozorovali (trvalo to zhruba 4 dny). Výsledek našeho pokusu můžete vidět na obrázku.
V druhém pokusu, který pak s námi také putoval domů, jsme porovnávali otisk palce po kontaktu s věcí s potenciálním výskytem velkého množství bakterií (např. mobil) a otisk palce po důkladném umytí. Výsledek rozmnožení bakterií můžete opět vidět na obrázku. Bonusem byly také velmi zajímavé prostory VŠCHT (s množstvím laboratoří) a prosklené mosty, které budovu propojují a na nichž naše exkurze začala.
Závěrem mohu říci (a myslím, že nemluvím pouze za sebe), že to byla určitě velmi zajímavá a nevšední zkušenost, na kterou budeme všichni bezpochyby dlouho vzpomínat.
Sofie Michálková, 1.A
Prima na horách
Když se na území pána hor Krakonoše pomalu schylovalo k úplňku, který stejně nebyl vidět kvůli vysoké oblačnosti, trávila 1. S čas v malebném penzionu Logla, nacházejícím se v Peci pod Sněžkou. Každý den jsme se vypravovali na nádherné túry překrásnou horskou krajinou Krkonoš. Hlavním výletem byl úmorně dlouhý, 18kilometrový výšlap na Růžohorky.
Po této výpravě, kde jsme si udělali krásné fotky s pasoucími se krávami, jsme začali sbírat dřevo na táborák. Ten se ujal tak moc, že jsme ho ještě po desáté hodině večerní oživovali nejen přinášením dalšího a dalšího dříví z lesů, ale také rituálními tanci kolem ohniště. Neočekávaného úspěchu dosáhl oheň patrně díky maršmelounům (děkujeme Zuzaně Dvořákové), jež někteří spolužáci servírovali a poté konzumovali v kombinaci s místním lahodným chlebem.
Doprovod paní profesorky Janákové a paní profesorky Šreinové udělal pobyt ještě kouzelnějším. Díky!
Rozálie Žáková, Adéla Němcová, Bartoloměj Dolanský; 1. S
Nevíte, co dělat ve volném čase?
My jsme také tápali, jak naložit s volným časem, dokud paní profesorka Krupová nepřišla s výborným nápadem. Za doprovodu paní profesorky Pomahačové jsme se rozhodli vydat v pátek 21. 4. na výlet do Dalejského údolí.
Původní návrhy na 4denní výlet totiž padly pod stůl, protože jsme zjistili, že pět dívek ze třídy jede na výpravu z Dofe, a byla by škoda nejet pohromadě. Uskutečnili jsme tedy dvě výpravy. První, již zmiňované Dalejské údolí (pátek), druhou na bowling (pondělí).
Naše dobrodružství začalo v Řeporyjích. Než jsme se vydali na cestu, prohlédli jsme si kostel sv. Petra a Pavla, který nás zaujal svou historickou atmosférou a krásnou architekturou. Někteří dokonce zkušeně poznali ve stavbě směs románského a barokního stylu. Poté jsme sešli dolů do Dalejského údolí, které poskytlo únik z rušné Prahy do klidu přírody. Dalejské údolí nám pomáhalo snášet teplotu, která přesáhla až 30 °C, díky stínu stromů a chladnému okolí. Příroda kolem nás byla fascinující, hlavně krásné skály, o kterých jsme si zmínili nějaká zajímavá fakta (např: výskyt trilobitů a složení skal). Cestou jsme se zastavili v pivovaru Prokopák, kde jsme se osvěžili a nabrali nové síly.
Naše cesta dále pokračovala přes Prokopské údolí, kde nás čekalo strmé stoupání a krásné výhledy na okolní krajinu. Po náročném výstupu jsme se dostali zpět na městské ulice Stodůlek. Zde jsme si prošli tamější centrální park a ti, které vedro ještě nepřemohlo, si zde zahráli několik kol minigolfu.
I přes horoucí počasí jsme si výlet užili, protože jsme mohli v klidu trávit čas s ostatními spolužáky a společně si procházet nová a zajímavá místa.
V pondělí 24. 6. jsme pokračovali ve stmelování kolektivu, tentokrát na bowlingu. V pátek jsme se totiž trochu na sluníčku odvařili, a proto jsme zvolili klimatizovaný prostor s dostatkem tekutin. S profesorkami Pavlínou Krupovou a Markétou Mlynářovou jsme se tak vydali na bowling do restaurace Kamera na Barrandově.
Studenti se rozdělili do skupinek po 6-7 členech a začali s prvními pokusy. Každý student se snažil shodit co nejvíce kuželek. Bowlingové dráhy se pro naši třídu staly místem přátelského soutěžení. Je zajímavé, že chlapecké skupiny házely v daleko rychlejším tempu než dívčí. Žáci vymýšleli různé způsoby hodu bowlingovou koulí, mnohdy byly opravdu vtipné. Mnoho studentů se může pochlubit spoustou striků, což přispělo k celkovému nadšení ze hry.
Obě výpravy nám umožnily strávit čas mimo školní lavice a užít si společné chvíle, které posílily náš kolektiv. Myslím, že akce byly velmi povedené, plné pozitivní energie a nadšení.
Anna Čechová, Bořek Maxa, Martin Kamarád a Dominik Zborovjan, 1.A
Ústřední kolo Olympiády v českém jazyce aneb týdenní tábor ve Stráži nad Nežárkou
Většina vědomostních olympiád má podobný scénář – „olympionik“ přijde, hodinu či dvě si láme hlavu se zadáním a pak více či méně spokojeně odchází. Ústřední kolo Olympiády v českém jazyce ovšem vypadá jinak – trvá celý týden a na lámání hlavy s jednotlivými úkoly má jeho účastník v některých případech i více než 24 hodin. Nejinak proběhlo ústřední kolo letošní, které se konalo ve dnech 14. – 21. 6. v Dětském táboře Nežárka v jižních Čechách.
Žádná pohodová týdenní dovolená nás účastníky ale nečekala – první gramatický úkol jsme od poroty, sestávající z českých lingvistů, obdrželi chvíli po příjezdu a nad slohy jsme často hloubali až do tří do rána. Zapotili jsme se tak nejen kvůli všudypřítomnému vedru, ale i přičiněním zapeklitých zadání, která jsme v pravidelných dávkách dostávali.
V mluvnické části jsme měli vymýšlet a formulovat pravidla pro odhalování chyb při morfologické analýze nebo ze všech stran rozebírat báseň „Živote můj“ od Jana Zahradníčka. V zadáních slohových jsme se ze zdánlivě přízemních témat „Příroda se znovu ujala své vlády“ a „Nechám si postavit svůj vysněný dům“ snažili vykřesat originální texty a o to samé jsme se pokoušeli v polopřipraveném mluveném projevu na téma „Noc pod hvězdami“.
Po odevzdání jednotlivých úloh vždy následovala zpětná vazba od porotců, takzvané Vlídné slovo, před kterým jsme pokaždé s lehkou nervozitou přemýšleli, zda dostojí svého jména – jak moc vlídné bude.
Když jsme zrovna netrápili své češtinářské buňky, osvěžovali jsme se v nedaleké pískovně, hráli volejbal či seděli u ohně a zpívali. Ve skupinách jsme pro ostatní připravovali večerní program zahrnující scénky a táborové hry a psali jsme noviny lehce karikující porotce či informující o vosách v místní kuchyni.
Byli jsme rovněž na exkurzi ve firmě NEMA, která se zabývá dřevostavbami a také k nám přijela pobesedovat Jana Peroutková, podle slovutného porotce Karla Olivy nejlépe mluvící moderátorka České televize.
Na konci náročného týdne, po absolvování všech olympijských disciplín, jsme se z lehce ušmouraného tábora přesunuli do roztomilého zámku Stráž nad Nežárkou, kde proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků, z něhož ovšem nikdo z nás neměl strach, neboť v této soutěži může člověk obsadit nejhůře sympatické jedenácté místo. Porota totiž vyhlašuje jen prvních deset příček a všichni ostatní jsou zkrátka a dobře jedenáctí.
Mně se podařilo získat umístění jen pro sebe – skončila jsem třetí, a tak jsem si kromě mnoha zážitků z neotřelé olympiády mohla ze Stráže nad Nežárkou odvézt i tři knihy a pamětní medaili s podobiznou Karla Havlíčka Borovského.
Eliška Lukavská, 5.S, 26. 6. 2024
DofE expedice
Dne 22. 6. 2024 jsme se ve skupině pěti dívek vydaly na DofE (The Duke of Edinburgh’s International Award) expedici. Program DofE je celosvětový program, ve kterém si lidé ve věku 14-24 let stanovují cíle v oblastech dobrovolnictví, sportu a dovedností. Každé z těchto kategorií se potom účastníci věnují alespoň jednu hodinu týdně. Existují tři úrovně – bronzová, stříbrná a zlatá, které určují délku a náročnost programu. Po ukončení těchto aktivit se potom účastníci vydávají v malých skupinách na expedici, které jsme se účastnily minulý týden.
Jako cíl jsme si stanovily vytvořit digitální herbář s obsahem dvaceti rostlin, což znamenalo, že jsme během své cesty musely pečlivě sledovat a dokumentovat různé druhy rostlin, které jsme objevily. Zároveň jsme měly za úkol uvařit si každý den alespoň jedno teplé jídlo, což nás přinutilo plánovat a nosit si potřebné vybavení a suroviny.
Trasu jsme si naplánovaly z Nižboru do Roztok, kde jsme přespaly v kempu Višňová III. Naše batohy vážily kolem 15 kilogramů, což byla pro nás už od počátku výzva. Hned první den jsme měly v plánu ujít 13 kilometrů, ale osud tomu chtěl jinak. a nakonec jsme ušly 21 kilometrů. Dva kilometry jsme totiž ztratily, když jsme šly podle mapy z roku 2011, která měla ještě staré značení. Doteď ale nechápeme, kde jsme nabraly dalších 6 km. Bylo to fyzicky náročné a rozhodně nás to překvapilo, ale zároveň jsme si užily procházku přírodou a navzájem se podporovaly, což nám pomohlo překonat únavu a vyčerpání.
Vaření pod širým nebem bylo také velkou zkušeností. Každá z nás se musela zapojit, ať už při přípravě surovin nebo vaření samotného jídla. Kvůli únavě z chůze jsme si nedovařené těstoviny s kečupem mimořádně vychutnaly. Postavily jsme si stany a přespaly v kempu Višňová III.
Druhý den expedice jsme naplánovaly trasu pouze do Žloukovic, aby nebyla stejně náročná jako v sobotu. Ušly jsme tedy 13 km, což bylo tak akorát. Cesta byla stále náročná, ale vědomí, že se blížíme k cíli, nás motivovalo nevzdat se. Během chůze jsme pokračovaly v dokumentování rostlin do herbáře a uvařily jsme si druhé teplé jídlo. Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme potom došly do cíle a vlakem se přes Beroun dostaly na Smíchovské nádraží, kde jsme expedici zakončily.
Celkový zážitek nebyl jen o fyzickém výkonu, ale také o posilování týmového ducha, překonávání osobních výzev a získávání nových dovedností. Byla to zkušenost, která nás obohatila nejen o nové znalosti a dovednosti, ale také o hezké vzpomínky, které si rády zopakujeme příští rok na stříbrné úrovni.
Jana Doležalová, 1.A
